Amsterdam shop se vrací

Když se objevily v Česku první obchody s názvem Amsterdam Shop, které využily mezírky v legislativě a legálně prodávaly látky s omamnými účinky, byl z toho poprask.

A pak taky jedna rychlá novela zákona o omamných látkách, která mnohé z účinných látek v produktech prodávaných v Amsterdam Shopech postavila mimo zákon. A aby bylo vidět, že stát umí jednat, začalo velké policejní tažení. Razie v obchodech, jejich zavírání a jednatel společnosti Poland Corporation, která v Česku zřídila síť prodejen Amsterdam shop, s obviněním ze šíření toxikomanie na krku. Povedená síť obchodů se „sběratelskými předměty“ ale zatím neskončila. A třeba Amsterdam Shop na Žižkově v Seifertově ulici hrdě hlásí, že má stále otevřeno. A cedulka na dveřích slibuje „sběratelům“ novou kolekci. Už brzy!

Pokud by snad někdo nevěděl, o co běží, malé vysvětlení: V obchodech sítě Amsterdam shop jsou k mání látky, které mají na člověka po vykouření podobný účinek, jako některé zakázané drogy. S jedním drobným rozdílem. Jsou legální. Nebo aspoň donedávna byly. Jde totiž o nové substance, které v době, kdy se tu Amsterdam shopy začaly rozmáhat, nebyly na seznamu zakázaných návykových látek. A co není na seznamu, není zakázaná droga. Dokud ji legislativci na seznam nedostanou. A to nějakou dobu trvá. A tady se otevírá prostor ke kulišáckému byznysu. Chytří podnikavci zalistují vědeckými pracemi a najdou látky, které mají psychoaktivní účinky, ale ještě je nikdo nezakázal. Nebo si začnou hrát na alchymisty a hrají si s chemickou strukturou již zakázaných psychoaktivních látek, až z nich udělají nějakou odvozeninu, která se jí podobá účinky, ale její složení je odlišné. A nová droga je na světě. Pokud je samotná účinná látka příliš silná, něčím se „řízne“ – nejčastěji nějakými bylinkami. A může se prodávat. Samozřejmě ne jako kuřivo – nejde o látku schválenou k lidské konzumaci. Takový problém se však snadno vyřeší – zboží se prodává jako sběratelský předmět nebo třeba hnojivo na květiny. Tak to pořešili i v Amsterdam shopech. Nakupující všude viděl velké cedulky, které významně upozorňovaly, že prodávané produkty rozhodně nejsou určeny k lidské spotřebě, v případě požití je nutné ihned vyhledat lékaře a podobně. Zároveň ale každý zákazník dostal balíček zvoleného zboží i se skleněnou „šlukovkou“, jak se přezdívá skleněné trubičce používané ke kouření marihuany, a se zapalovačem, na kterém byl potutelný nápis „kupuj, co je legální“. Zkrátka: Chytrému napověz.

Je libo umělou „trávu“? Nebo extatické hnojivo?

Ony „legální-nelegální“ drogy z kategorie tzv. „designed drugs“ (designovaných tak, aby byly účinné, ale nebyly „na seznamu“) mají různé účinky. Nejznámější z nich jsou směsi ke kouření, jejich hlavními složkami jsou syntetické kanabinoidy, jako JWH-018, JWH-073, CP 47,497 a HU-210, které fungují podobně jako THC obsažené v konopí. Je tu ale na místě jedno malé varování pro ty, kteří by chtěli přejít z „trávy“ na její rádoby legální syntetickou náhražku – jde o málo prozkoumané látky, o jejichž dlouhodobých účincích se toho zatím moc neví. Chemik John W. Huffman, který se na objevu některých z nich podílel, prohlásil, že lidé, kteří tyto produkty užívají, jsou idioti. To je minimálně na zamyšlenou. Mimochodem – zde zmíněné syntetické kanabinoidy už jsou na indexu.
Další látkou, která se také octla nově na seznamu zakázaných drog, je mefedron, který se nechová jako kanabinoid, ale spíš jako amfetamin – a je proto někdy nazýván „legální extází“ – myšlena stimulační droga. Strukturou je tato látka amfetaminům podobná – koneckonců jde o odvozeninu, která se vařila z léků s pseudoefedrinem v SSSR, podobně, jako u nás pervitin. Mefedron byl prodáván obvykle pod krytím jako umělé hnojivo. V poslední době však začal být v celé Evropě zakazován. Stejně jako v případě syntetických kanabinoidů jde o málo prozkoumanou látku, o jejíchž dlouhodobých účincích se lze jen dohadovat. Nikdy nebyl testován na lidech (myšleno vědecky testován, samozřejmě ho už na sobě otestovala spousta lidí), ani na zvířatech. Ví se o něm, že velmi zatěžuje srdce a oběhový systém – jako koneckonců všechny „urychlovače“ z rodiny amfetaminů.

Polský import

Podnikatelský záměr se sítí obchodů typu Amsterdam shop vznikl původně v Polsku. Tam ale brzy začala tvůrcům hořet půda pod nohama – polští zákonodárci ve svém postupu vůči novým syntetickým alternativám zakázaných substancí velmi rychle přitvrdili. A tak se Amsterdam shopy přesunuly do Česka. Napřed do Ostravy, kam to bylo z Polska blízko, pak se však česká síť začala postupně rozrůstat – a dostal se až do Prahy, na Žižkov.
Rozmach sítě obchodů s „legálními drogami“ v Česku neunikl pozornosti novinářů a tím pádem brzy nadzvedl ze židlí i české volené zástupce. Pobouření části veřejnosti si žádalo od politiků ukázat, že jsou schopni rychlé akce. A rozhýbali se k ní nebývale rychle. Jen tak jednoduše Amsterdam shopy zavřít nešlo – přísně podle zákona vzato se v nich nic nelegálního nedělo. Že pár novinářů zkusilo se „sběratelskými předměty“ zahulit, aby uviděli, co to s nimi udělá, nemohlo být důvodem – koneckonců, prodejce sám všude uvádí (samozřejmě s potutelným pomrkáváním), že k tomuto účelu nejsou prodávané produkty ani náhodou určeny. A tak bylo nutné rozšířit rychle seznam zakázaných látek o ty, které na něm ještě nebyly.

Legislativci v akci

kupina poslanců ODS rychle přispěchala s návrhem novely změnu zákona o návykových látkách, který rozšířil zmiňovaný seznam zakázaných omamných a psychotropních látek o dalších 33 položek. Návrh novely schválila urychleně vláda a poslala ho do legislativního soukolí, které tentokrát pracovalo nebývale rychle. O tom, že je třeba zákon schválit, a to co nejrychleji, panovala obecná shoda. „Iniciativu poslanců považuji za velmi zásadní. Kvůli naléhavosti situace především v Moravskoslezském kraji v hraničních oblastech s Polskem proto také prosazujeme vyslovení souhlasu již v prvním čtení,“ řekl k tomu při předložení návrhu ke schválení poslancům v parlamentu předseda vlády Petr Nečas. Pak už šlo všechno jako na drátkách. Poslanci novelu skutečně schválili v prvním čtení a poslali ji do Senátu. Pozdržet přijetí novely chtěla Česká lékárnická komora, která v ní viděla šanci na prosazení jí dlouho požadovaného opatření z jiného soudku: omezení výdeje léků s obsahem pseudoefedrinu, jako je například Panadol plus, jen na lékařský předpis. Léky s pseudoefedrinem jsou totiž pro vařiče pervitinu dostupným zdrojem výrobní suroviny. Ani teď není jejich výdej zcela volný, stačí k němu ale jen ukázat občanku. Množství balení, které lze na občanku získat, je sice omezeno, ale není k dispozici centrální evidence o tom, kolik si konkrétní člověk vybral – takže stačí obejít více lékáren a omezení je vyřešeno. Požadavek lékárníků na doplnění návrhu novely zákona o návykových látkách sice měl svou logiku, nebyl ale čas si s ním lámat hlavu. V režimu zrychleného řízení, v němž návrh poslala do parlamentu vláda, už při projednávání v parlamentu nic doplňovat či měnit nešlo. Lékárníci se proto snažili přesvědčit další instanci, přes níž zákony při schvalování procházejí – Senát – aby návrh novely vrátil s úpravou, že se léky s pseudoefedrinem vydávají výhradně na lékařský předpis. Neuspěli. Senátoři zákon promptně schválili a poslali dál, prezident bez okolků podepsal a zákon vstoupil v platnost. S přijetím zákona se okamžitě rozhýbala policie, která provedla razie v Amsterdam shopech, zabavovala zboží a laboratorně zkoumala, zda neobsahuje zakázané látky, zavírala obchody a také zatkla jednatele společnosti Poland Corporation, která síť provozuje, kvůli podezření z trestného činu šíření toxikomanie. Amsterdam shopy ale jedou dál. Jen je potřeba připravit novou kolekci „sběratelských předmětů“, jejichž účinné látky ještě nejsou na seznamu. Místo rány do vazu podnikatelskému modelu balancujícího na hraně zákona se tak novela stala novou výzvou pro mladé chemiky. V plánu je další novela, která má seznam zakázaných drog aktualizovat rychleji. Doteď musí totiž látky zakazovat parlament - a to trvá i půl roku. Inu, chemici se budou muset tužit.