Jana Doleželová: „Modelkou jsem nikdy být nechtěla“

Žádná taková soutěž neexistuje, ale kdyby existovala soutěž o nekrásnější českou farmaceutku, titul by si určitě zasloužila Miss České republiky 2004 Jana Doleželová. K modelingu ji přivedla náhoda a vždy ho brala jen jako dobrou příležitost k přivýdělku.K modelingu se dostala až v - na modelku - pokročilém věku dvaceti let a nikdy pro ni nebyl vysněným povoláním. Jejím snem, který si hýčkala od útlého věku, bylo pracovat ve zdravotnictví. „Dokonce jsem ve druhé a třetí třídě na základní škole chodila do kroužku mladý zdravotník," vzpomíná s úsměvem. A tenhle sen nevzdala. Vystudovala střední zdravotnickou školu a po ní Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou ukončila úspěšně s titulem doktorky farmacie. A nakonec se jí s jeho pomocí podařilo vydělat si i na splnění dalšího velkého snu - otevřít si vlastní lékárnu.

Modelingu jste se začala věnovat až během studia farmacie na vysoké škole. Proč až tak pozdě? Přece jen, modelky obvykle začínají s prvními krůčky ve svém oboru o poznání dřív...

Máte pravdu. S modelingem jsem začínala někdy ve dvaceti, což je na začínající modelku už docela pokročilý věk. Dostala jsem se k tomu úplně náhodou - majitel jedné modelingové agentury, kterého zaujala moje tvář, mě oslovil přímo na ulici.

Před tím jste s modelingem neměla skutečně vůbec žádnou zkušenost?

Ne. A ani mě nenapadlo snažit se jít tímto směrem. Ale když pak příležitost přišla, ukázalo se, že modeling je skvělá studentská brigáda. Prostřednictvím této práce jsem se totiž mohla podívat i do zemí, kam bych se jako studentka určitě nedostala, protože by pro mě byly finančně nedostupné. A cestování byl vždycky můj největší koníček.

Takže místo abyste si přivydělávala mytím nádobí nebo nočními šichtami v pekárně, přivydělávala jste si jako modelka. To jste asi byla oproti spolužákům docela „ve vatě", ne?

Na studentku to určitě nebyly špatné peníze. Na druhé straně jsem práci musela obětovat takové ty radosti studentského života - místo studentských večírků jsem byla na přehlídkách. Zkraje studia, než jsem se k modelingu dostala, jsem si užívala vysokoškolský studentský život na kolejích se vším všudy. Později už to ale nebylo možné. Modelingová práce předpokládá svěží vzhled. Nemohla jsem přijít na focení s následky z „veselého" večera.  Ale život je zkrátka otázka priorit a člověk si musí vybrat (smích).

Co vás pak přivedlo v roce 2004 do soutěže o titul Miss české republiky? Přihlásila jste se sama?

Přemluvil mě k tomu právě majitel modelingové agentury, který mě do světa modelingu přivedl. Já byla vždy velká trémistka, deset let jsem hrála na piano a kdykoli jsem měla mít veřejné vystoupení, nervozitou se mi klepaly ruce a měla jsem totální okno. Tak jsem si tehdy řekla, že by účast v Miss mohla být léčbou šokem. Jinými slovy, že pokud zvládnu přímý přenos, který vidí milion diváků, už mě jen tak nějaké vystoupení pro pár lidí nerozhází.

A pomohlo to?

Ano. S trémou jsem se díky téhle zkušenosti úspěšně vypořádala.

Nenapadlo vás tenkrát, poté co jste získala korunku Miss ČR, že se vám teď otevírá cesta do světa showbyznysu a není důvod studovat farmacii, když je z vás hvězda?

Na podobné úvahy nebyl moc čas, měla jsem v té době jiné starosti. Dodělávala jsem fakultu, čekaly mě státnice a v dalším roce, v době, kdy jsem stále ještě byla úřadující Miss, jsem pracovala na rigorózní práci, abych obhájila doktorát - práci jsem sepisovala v letadle cestou na Nový Zéland a zpět, předcházel tomu ale ještě tříměsíční výzkum v laboratoři... takže na to, aby mi korunka zamotala hlavu, nebyl čas (smích).

Farmacii jste tedy nakonec úspěšně dostudovala, ale cesta k vlastní lékárně vám pak ještě chvíli trvala.

Samozřejmě. Především jsem musela získat nejprve potřebnou praxi v oboru, pracovat nějakou dobu jako řadový zaměstnanec v jiných lékárnách. To je podobné jako u lékařů - ti také nemohou hned po škole sami operovat nebo otevřít si vlastní praxi. Kromě toho jsem potřebovala nejdřív dát dohromady nějaký kapitál - zkrátka jsem peníze musela vydělat a v tom mi pomohl právě modeling a moderování. Modelky většinou utrácí vydělané peníze za značkové kabelky a hadříky, já postupně vydělávané finance spravovala pomocí vhodných produktů a za pár let jsem je investovala do lékárny.

A je to dobrý byznys?

Mezi lidmi panuje přesvědčení, že jde o výborný byznys, skutečnost je však poněkud odlišná. Marže na lécích je v průměru asi 18 procent, takže když ji srovnáte s marží v oblasti gastronomie nebo obchodů s oděvy, kde je třeba 300 procent, je to legrační. Můžete samozřejmě argumentovat tím, že nejde o obleky, ale o léky - ale i lékárník musí z té své marže uživit provoz své lékárny, zaplatit nájem, energie, personál, což bývá od pěti zaměstnanců výše. Lidé si navíc myslí, že nám zůstávají poplatky za recepty - to ale není pravda.

Pomáhá chodu lékárny vaše známá tvář?

Vzhledem k tomu, v jaké lokalitě jsme, k nám chodí z poloviny turisté, čili při běžném provozu lékárny je tohle nepodstatné. Avšak když realizujeme prezentaci např. nějakého potravinového doplňku nebo kosmetického produktu - pak může známá tvář přilákat pozornost lidí i médií.

Jako správná Miss se věnujete charitě, ta ale má také určitou souvislost s vaším oborem. O co přesně jde?

Dlouho jsem hledala charitativní činnost, která by byla smysluplná a zároveň by se nějak týkala mého oboru, až jsem narazila na projekt Nadačního fondu Modrá kotva. Ten financuje výzkum a klinické testování vakcín s cílem prokázat jejich účinek a zařadit je do budoucna mezi metody běžně užívané při léčbě onkologických onemocnění. Jde o imunovakcíny, to znamená, že vakcinační materiál pochází z těla pacienta. Onkologickým pacientům se v těle v reakci na onemocnění začnou vytvářet bílé krvinky, které mají protinádorový efekt, ale není jich dostatečné množství. Tyto krvinky je třeba z pacientova těla odebrat, vyselektovat z nich ty s protinádorovým efektem, v laboratorních podmínkách je mnohonásobně namnožit a pak je v tomto tisícinásobně vyšším množství vpravit zpět do těla v podobě imunovakcíny. Metoda se podobá klasickému očkování - jen s tím rozdílem, že se vakcína neaplikuje preventivně, ale až po vypuknutí onemocnění. V současné době máme dvacet pacientů, kteří léčbu těmito vakcínami podstoupili.

A jaké máte výsledky?

Na konci loňského roku jsme ukončili klinické testování účinnosti vakcín u pacientů s mnohočetným myelomem. Vakcinovalo se 11 pacientů a srovnával se jejich stav se skupinou pacientů bez vakcinace. Byl prokázán pozitivní efekt vakcíny na zdravotní stav pacienta a podařilo se prodloužit délku jejich života. Nyní jsme zahájili a podporujeme klinickou studii těchto vakcín u pacientů s mozkovým nádorem glioblastomem. Věřím, že i v tomto případě budou vakcíny přínosné pro léčbu

Zní to jako velice užitečný projekt - ale pro širokou veřejnost je to dost obtížně uchopitelná forma charity. Když se modelka objeví někde v dětském domově a rozdá plyšové medvídky, je to hezké, každý ví, o co jde a na titulních stránkách se to tak pěkně vyjímá...

To asi jo, ale je to děsné klišé.

To určitě, ale z hlediska vytváření image je to určitě účinnější.

To máte asi pravdu. My se soustřeďujeme na výzkum, což není pro media tolik zajímavé . Ale  o to větší má tato práce smysl. Výzkum podporuji, protože mě jako farmaceuta zajímají možnosti využití vakcín a vidím v nich budoucnost. A pokud se nám podaří dosáhnout toho, že tato metoda bude zavedena do běžně používané lékařské praxe, bude to pro nás největší odměna.

Fotogalerie JANA DOLEŽELOVÁ

Jana Doleželová Narodila se 23. června 1981 ve Šternberku, do svých 18 let žila v Uničově. Po ukončení Střední zdravotnické školy v oboru Farmaceutický laborant v Olomouci studovala na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, studium ukončila 28. června 2004. Několik měsíců před tím zvítězila ve finále soutěže Miss ČR 2004 a získala titul Miss televizních diváků. V listopadu 2004 reprezentovala Českou republiku na světové soutěži Miss World 2004. Při finále této soutěže dne 4. prosince byla vybrána mezi 15 nejkrásnějších dívek. Modeling ji ale neodvedl od její původní profese – nakonec se jí podařilo zrealizovat velký sen a otevřít si vlastní lékárnu, která se nachází v prostorách obchodního domu Palladium v Praze. Vedle vedení své lékárny se věnuje i moderování společenských akcí, zahrála si v povídkách 3+1 s Miroslavem Donutilem, v epizodních rolích ve filmu Bestiář, ve filmu Svatba na bitevním poli a v pohádce Peklo s princeznou, byla jednou z účinkujících v televizní taneční soutěži StarDance ...když hvězdy tančí III. Bydlí na Vinohradech, v Korunním dvoře. Před tím bydlela na Žižkově. „Tam jsem byla jen v nájmu, na Vinohrady mě přivedla touha mít vlastní domov. Hledala jsem byt blízko centra a zároveň správným směrem na D1, po které často jezdím za rodiči na Moravu – volba nakonec padla na bytový projekt Korunní dvůr,“ říká. Bydlení na Vinohradech se jí líbí, jednu velkou výhradu ale má. „Postrádám tu zeleň – jsou tu úzké ulice bez zeleně. A docela mi vadí, že není kde zaparkovat“ říká.

Formát pro tisk