K - jako kasárny v Karlíně

Po písmenu J a povídání o Jarovu jsme se v našem malém abecedním průvodci regionem Region revue dostali až k písmenu K. Karlín jako takový a jeho historii jsme už důkladně probrali v květnovém čísle, s naším srpnovým heslem v encyklopedii ale v Karlíně zůstaneme. Je tu jeden objekt, který také začíná na k – kasárny.

V době svého vzniku byly největšími kasárnami u nás. Kdysi byly plné branců, kteří zde kroutili svou povinnou základní vojenskou službu, s profesionalizací armády poněkud osiřely. Stále však slouží potřebám armády. Do budoucna se ale armáda možná bude chtít kasáren zbavit.

Karlínské kasárny se rozkládají v bloku mezi ulicemi Vítkova, Křižíkova a 1. pluku. Vítkovu a 1. pluku zabírají zhruba z poloviny, čtvrtou stranu areálu dnes ohraničují zdi domů a dalších sousedících objektů ve vnitrobloku. Z hlediska historie Karlína jde o objekt dosti významný – jeho vznik upomíná na dobu prudkého rozvoje a přeměny Karlína v průmyslové předměstí Prahy v polovině 19. století. Výstavba začala krátce poté, co byl dokončen Negrelliho viadukt a bylo tak možné začít stavět na volnýách plochách kolem Křižíkovy ulice, tehdejší Křižovnické třídy. Stavbu rozlehlé budovy kasáren pro 2000 mužů pěšího vojska schválil císař Ferdinand roku 1844. Stavět se začalo roku 1846 podle návrhu Vojtěcha Lanny ve stylu pozdního klasicismu. Hotovo bylo roku 1849, areál kasáren dostal název C. k. Ferdinandovy kasárny, později byl překřtěn na kasárny Jana Žižky z Trocnova.

Karlínské kasárny vstoupily i do literatury – a ne ledajaké. Zmiňoval je Haškův Dobrý voják Josef Švejk, když vzpomínal na svou předválečnou vojenskou minulost (než byl, jak sám říkal, superarbitrován pro blbost). Podle adresáře z roku 1906 sídlil C.a K. český pěší pluk polního zbrojmistra Huberta rytíře Czibulky č. 91, který se vyznačoval papouškově zelenou barvou výložek a žlutými knoflíky. To byl Švejkův mateřský útvar. V Karlíně bylo plukovní velitelství a štáb.
Za nacistické okupace sloužily karlínské kasárny nacistům, pak Československé lidové armádě. Povinnou základní vojenskou službu si tu za dobu její existence odkroutily miliony rekrutů. V srpnu 1968, po invazi „spřátelených“ armád Varšavské smlouvy tu fungovalo provizorní vysílací pracoviště protiokupačního vysílání Československého rozhlasu - herečka a hlasatelka Ludmila Stambolieva tu hlásila v bulharštině a srbochorvatštině.

Po zrušení povinné vojny karlínské kasárny, stejně jako mnohé jiné podobné objekty, osiřely. Ne úplně. V třípatrové rozlehlé budově dnes sídlí náborové středisko krajského vojenského velitelství Armády ČR pro Prahu a velitelství ochranné služby vojenské policie. Kromě nich je tu také Policie ČR – respektive odbor cizinecké policie, který spadá pod Krajské ředitelství Policie hl. m. Prahy. Ministerstvo obrany ale zvažuje, zda by nebylo lepší se celého areálu zbavit. „Ministerstvo obrany v současné chvíli zvažuje, zdali objekt ponechat či ho označit za nepotřebný. Definitivní rozhodnutí by mělo padnout na přelomu letošního a příštího roku,“ prozrazuje mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek. „Ve druhém případě by podobné rozhodnutí znamenalo nejprve zákonnou povinnost nabídnout objekt k bezúplatnému převodu jiným organizačním složkám státu, pokud by žádná neprojevila zájem, lze vzhledem k atraktivitě lokality předpokládat odprodej formou výběrového řízení,“ dodává. Stávající vojenské útvary by se pak mohly stěhovat do budovy bývalého Zeměpisného ústavu v Rooseveltově ulici v Praze 6 nebo do budovy ministerstva obrany na náměstí Svobody v Praze 6.

Formát pro tisk