Konec ostrovního ledového království

Zatímco na Žižkově stále probíhá lítý boj o budovu žižkovského nákladového nádraží, která v jeho rámci získala i – aspoň zatím – statut kulturní památky, o pár kilometrů vzdušnou čarou dál, se jedna chráněná památka z rozhodnutí vlastníka (magistrátu hlavního města Prahy) zřítila k zemi. Statut kulturní památky byl zimnímu stadionu na Štvanici udělen v roce 2000, o jedenáct let později se památka proměnila v hromadu suti.

Oficiální důvod zní – havarijní stav objektu. Pravdou je, že stadion skutečně před demolicí v havarijním stavu byl. Kvůli němu byl už od ledna letošního roku mimo provoz – propadla se tu střecha a stadion byl z bezpečnostních důvodů uzavřen. A dál chátral. Magistrát se dohadoval s provozovatelem stadionu o klíče, když je v březnu po vyhraném soudu převzal, zkonstatoval, že stavba je na odpis. Vše pak nabralo rychlý spád. Na konci května byl stadion srovnán se zemí. „Podle šetření statika, znaleckých posudků a stavebního úřadu městské části Praha 7, kterému věc příslušela, byl objekt v takovém stavu, že hrozilo zřícení konstrukce jako celku a stavba bezprostředně ohrožovala zdraví a životy osob. Proto stavební úřad Prahy 7 rozhodl o neodkladném odstranění stavby,“ říká radní hlavního města Aleksandra Udženija. Proč ale vše muselo dojít tak daleko?

Podle magistrátu hlavního města Prahy, kterému stadion patřil, nese za dezolátní stav stadionu, který byl důvodem k demolici, hlavní vinu jeho provozovatel. Tím se v roce 1997 stalo občanské sdružení APeX CLUB. „Jednoznačné označení viníka je komplikovanou otázkou, stejně tak určení míry zavinění. Osobně se domnívám, že podstatné je, jakým způsobem byla prováděna údržba občanským sdružením Apex-Club, o. s., protože stav byl naprosto tristní,“ říká radní Uženija. Podle ní nájemce nedodržel povinnost danou smlouvou - zajistit správu, provoz a také údržbu objektu. Pikantní je, že smlouva, podle níž APeX stadion získal do pronájmu, byla poté, co APeX v roce 2008 neuznal pokus magistrátu o její výpověď, prohlášena soudem za neplatnou od samého počátku své existence. Ještě pikantnější je, že podle památkářů z magistrátu nese tento „nájemce-nenájemce“ podstatně větší odpovědnost za špatný stav objektu, než jeho vlastník. Praha dostala od památkářů pokutu ve výši 150 000 korun, APeX 800 tisíc. Podle radní Udženije to ale byl právě APeX, kdo pak blokoval jakoukoli možnost řešení. „Až do letošního roku, kdy Městský soud v Praze potvrdil neplatnost nájemní smlouvy, neoprávněný uživatel znemožňoval hlavnímu městu Praze výkon vlastnických práv,“ tvrdí Udženija.

Tomáš Doležal ze sdružení APeX CLUB obvinění odmítá. Nakonec – bylo to právě sdružení APeX, které v roce 1997 zchátralý a vysloužilý stadion, do nějž celá desetiletí nikdo nevložil ani korunu na opravy, vzkřísilo. Stálo ho to tehdy 15 milionů. A další miliony si vyžádala obnova po povodních. Město nepomohlo ani korunou. „Jistě, měli jsme nízký nájem 1000 korun za rok – ale nikdo už nebral v potaz obrovské peníze, které nás stála obnova po povodních, ani náklady na samotný provoz nebyly nijak malé a museli jsme je zčásti dotovat z našich dalších aktivit,“ vysvětluje Tomáš Doležal, proč už po nějaké době na investice do potřebných rekonstrukcí objektu zkrátka nezbývalo. „Stadion na Štvanici byl po celou dobu, co jsme ho provozovali, jediným stadionem v republice, který nedostal žádnou dotaci – přestože jsme magistrát opakovaně žádali o pomoc, každý rok jsme se také pokoušeli získat grant – vše neúspěšně. První peníze, které do stadionu magistrát za posledních třináct let dal, jsou ty, jež vynaložil na jeho demolici,“ říká Doležal. „Zájmem vlastníka nikdy nebylo, aby tu stadion dlouhodobě existoval,“ tvrdí.

Proč by ale měl magistrát ke zchátralé připomínce někdejší hokejové slávy tak macešský vztah? Podle Doležala za vším vězí dlouhodobé plány na revitalizaci ostrova pod taktovkou společnosti Meridian Spa, která má od roku 1991 v pronájmu zbytek ostrova na 88 let. A má tu velké plány. Jejich součástí byl i hotel – který ale měl stát v místě zimního stadionu. „Magistrát původně předpokládal, že tu budeme provozovat stadion tak dva roky, než úplně doslouží a bude možné ho zbourat. To se ale nestalo a udělali jsme tak městu a Meridian Spa velkou čáru přes rozpočet,“ míní Doležal. „To v žádném případě nelze spojovat. Jediným důvodem pro demolici byl havarijní stav objektu,“ odmítá tato podezření radní Udženija. Jak dodává, další budoucnost místa, kde stadion stál a dnes již bagry odklízí poslední trosky, je zatím otevřená. „O tom, jaký bude další osud Štvanice, budeme jednat v městské radě i zastupitelstvu. Vedeme i jednání se společností MeridianSpa. Mojí snahou je nejen zachovat bruslení na štvanickém ostrově, ale také využít Fuchsovu kavárnu a přilehlé prostory pro muzeum českého ledu a českou hokejovou síň slávy,“ říká. Někdejší provozovatel Štvanice Tomáš Doležal ale vidí podobné plány skepticky. „Já si myslím, že tam teď vznikne to, co tam mělo vzniknout podle původních plánů před zhruba deseti lety – tzn. vítězný projekt firmy Meridian Spa. Ti jsou teď nejblíže realizaci svého projektu za 10 let a určitě z ní jen tak necouvnou – jde o miliardovou investici. Takže přestože paní Udženija říká,že tam chce mít zimní stadion, nic takového tam nebude, maximálně nějaké malé umělé kluziště, jaké najdete někde v shopping parku – to bude tak všechno,“ míní Doležal.

Stadion na Štvanici byl prvním umělým kluzištěm v hlavním městě. Před demolicí byl nejstarším zimním stadionem nejen v ČR, ale v celé střední Evropě. Ještě na rozestavěném stadionu - 17. ledna 1931 - se odehrálo vůbec první utkání v ledním hokeji na umělém ledě v Československé republice mezi kluby LTC (ČR) a Manitoba (Kanada). 6. listopadu 1932 za zvuků Smetanovy Libuše byl zimní stadion Štvanice oficiálně otevřen. V roce 1947 zde vybojovali českoslovenští hokejisté titul mistrů světa. 11. února 1955 byl z pražské Štvanice vysílán první televizní přenos hokejového utkání výběru Prahy se švédským mužstvem Leksand IF. Další hokejové mistrovství světa se zde konalo v roce 1959. Celkem zažila Štvanice čtyři mistrovství světa v ledním hokeji. Trénovala tu také slavná česká krasobruslařka Ája Vrzáňová. Koncepce stadionu byla velkorysá: Ledová plocha o rozměrech 94x32 m byla rozdělena na dvě části - větší část u kavárny sloužila hokeji, menší část byla určena pro volné bruslení. Přilehlá kavárna byla vystavěna v čistě funkcionalistickém stylu. V jižní a severní straně stadionu byly nízké kryté ochozy. Ze západu měla být pojízdná lehká tribuna pro 850 diváků. Pro zvlášť choulostivé diváky zde byly kryté lóže se 400 místy. Součástí stadionu byla ohřívárna, šatny pro sportovce, kde bylo 2500 skříněk, posilovna a dokonce ubytovna pro dvě mužstva. Zajímavostí je, že zastřešen byl stadion až v roce 1956.