Kubistická kaple skrytá ve dvoře

Skromně ukrytá uprostřed bloku pavlačových domů je Betlémská kaple na Žižkově. Je podstatně mladší, nežý její mnohem slavnější jmenovkyně na Starém městě, z jejíž kazatelny brojil proti zlořádům v církvi Jan Hus – otevřena byla až v červnu 1914, tedy zhruba 500 let od upálení mistra Jana Husa. A není to kaple ledajaká – jde o stavbu kombinující prvky kubismu a pozdní secese.

Nescházejí se tu husité, ale evangelíci. Historie žižkovské Betlémské kaple je také kusem historie zdejšího evangelického sboru. O Žižkově se dá říct, že vyrostl „na zelené louce"", kde se do té doby prostíraly polnosti a zahrady několika usedlostí. Obtížný kopcovitý terén i blízkost průmyslových obci předurčily pozemky pro stavbu nájemních domů s malými byty, které zabydlely nezámožné vrstvy. Většinou to byli katolíci, evangelíky tvořila mezi obyvateli Žižkova jen nepatrná hrstka, která se musela obejít bez vlastní modlitebny a scházet se po bytech. Roku 1904 vznikla první modlitebna v Husinecké ulici, ta ale nakonec byla z rozhodnutí majitele adaptována na biograf Edison. Vzhledem k tomu, že v centru Žižkova již nezbývaly volné stavební parcely, koupilo staršovstvo nového sboru od řezníka Poupy dům v Prokopově ulici nazývaný "U generála Zacha", který v roce 1870 vystavěl podnikatel František Horn. K domu patřila i rozlehlá parcela - někdejší jáma na těžbu písku pro okolní stavby, která byla zavezená sutinami, jež zbyly po pražské asanaci. Na místě zavezené jámy měla vzniknout kaple s byty. Řezník Poupa smlouvu podepsal, zbývalo vyřešit technicky zpevnění jámy - s tím si poradila hravě firma Blecha - a povolení ke stavbě. S tím byl větší problém - sousedům se nelíbilo, že by měl být dvůr zastavěn a stěžovali si až u nejvyšší instance. Úřady nakonec stavbu povolily, ale ve zmenšeném rozsahu, bez bytů, které vznikly až roku 1928 nástavbou předního domu. Projekt nové stavby vypracoval architekt Emil Králíček, který již dříve navrhl např. dům Diamant na nároží Spálené ulice. Do stavby zakomponoval i prvky kubismu, čímž se z této sakrální stavby stal světový stavitelský unikát. Ani drobné přístavby a úpravy v dalších letech na celkovém vzhledu kaple nic nezměnily a kubistický duch zůstal zachován. V interiéru ho později zdůraznila i nová malba provedená studenty žižkovské uměleckoprůmyslové školy v roce 1992. Roku 1928 došlo k dostavbě bytové části. V roce 1938 byla přistavěna sakristie nazvaná Švýcarská síň a zvonice podle projektu architekta Bohumila Kozáka. Po válce kapli hrozilo vážné nebezpečí, že bude zbořena v rámci velkolepé asanace a přestavby Žižkova, kterou plánovali komunisté. .Díky snahám tehdejšího faráře Františka Potměšila došlo ale v roce 1975 k prohlášení stavby za kulturní památku a tím i záchraně před zbouráním. Kaple má co do činění i s pražským undergroundem - ve svých počátcích tu našla azyl skupina Plastic People of the Universe.