M jako muzeum
Řeč bude o Muzeu hlavního města Prahy, jehož hlavní budova stojí na rozhraní Karlína a Nového města, na hranici Prahy 8 a Prahy 1. Tato instituce nyní slaví úctyhodných 130 let od svého založení – stalo se tak 3. října 1881.
K této příležitosti muzeum připravilo výstavní projekt nazvaný Praha a její dcery, jenž se pokouší přiblížit pražské dějiny očima jejích obyvatelek a prostřednictvím jejich osudů. „Chceme specifickými výstavními prostředky, částečně uměleckými, symbolickými, zkratkou, vyjádřit ženský svět obyvatelek města, obyvatelek známých jménem i těch neznámých,“ vysvětlují autoři výstavy. Výstava začala 5. října a potrvá až do 15. dubna příštího roku.
Když se začalo přemýšlet o potřebě založit muzeum města Prahy, mluvilo se hlavně o potřebě uchránit artefakty zachycující pražské dějiny před rozprodáním do ciziny. Konšelé kvůli tomu ustavili zvláštní komisi pro založení pražského muzea. Výsledkem její práce bylo zřízení stálého komitétu městského musea Pražského, jeho pravidla byla schválena sborem obecních starších 3. října roku 1881.
V té době mělo už muzeum svůj statut a oficiálně existovalo, prostory v Karlíně, kde dnes sídlí jeho budova, však ještě nemělo. Koncem konci listopadu 1881 získalo muzeum pro uskladnění sbírek místnost na pražské radnici – hned vedle radničního archivu. Komitét se snažil, získat pro muzeum nové exponáty a také další prostory. Ve hře bylo více míst, Prašná brána, Staroměstská mostecká věž, letohrádek Amerika a letohrádek královny Anny, přízemní místnosti Vyšší dívčí školy ve Vodičkově ulici či prostory Anežského kláštera. Nakonec ale muzeum v roce 1882 získalo kavárenský pavilon na hranicích Nového Města a Karlína - v městských sadech na Poříčí. Byla to budova nevelká, ale v té době skoro nová – postavena byla roku 1876 namísto čerstvě zbořených městských hradeb. Budovu pak získal od města do nájmu kavárník Eduard Ponec. Rozhodnutím městské rady 5. června 1882 získalo budovu kavárny městské muzeum, Poncovi však konšelé stále ponechali ještě část prostor, kde nadále provozoval pohostinství –v listopadu 1884 ale vyklidil i tyto prostory a muzeum pro sebe mělo celou budovu.
Muzeum se do pavilonu nastěhovalo velmi rychle, během několika měsíců byly připraveny místnosti a na počátku roku 1883 se začalo s instalací vlastní expozice. Dne 12. května 1883 bylo v budově kavárenského pavilonu v sadech na Poříčí slavnostně otevřeno veřejnosti. Sbírky muzea se postupem času utěšeně rozrůstaly a objekt kavárenského pavilonu, který nebyl pro sbírky právě ideální, přestal brzy stačit. A tak se řešilo, co dál. Po dlouhých debatách v městské radě i ve sboru obecních starších za spolupůsobení muzejního Komitétu bylo nakonec rozhodnuto o stavbě nové budovy, v dobových pramenech nazývané přístavbou. Rozhodnuto bylo, od rozhodnutí k realizaci však vedla ještě dlouhá cesta. Po mnoha peripetiích, kdy se několikrát změnil návrh podoby přístavby i její autor, a mnoha průtazích, se začalo stavět až na jaře 1896. Na místě někdejšího pavilonu vyrostla nová neorenesanční budova Městského musea pražského podle plánů architekta Antonína Balšánka. Dostaveno bylo na podzim 1898, pak se dva roky pracovalo na instalacích sbírek. Od poloviny března do poloviny května roku 1899 byla budova Pražanům přechodně otevřena posmrtnou výstavou děl Luďka Marolda. A 27. září roku 1900 byla konečně nová budova s nově instalovanými sbírkami otevřena veřejnosti definitivně.
Formát pro tisk