Moderní národní památka z Jiřáku

Hlavní dominantou náměstí Jiřího z Poděbrad je kostel Nejsvětějšího srdce páně. Už jeho podoba prozrazuje, že tady nejde o žádnou starobylou stavbu, kde stoupaly k nebesům šeptané motlitby věřících už před stovkami let. Postaven byl až na přelomu 20. a 30. let minulého století. I tak jde o významnou kulturní památku a jednu z vůbec nejvýznamnějších moderních sakrálních staveb na území České republiky. Její postavení mezi českými památkami potvrdilo letos v únoru i vládní nařízení, kterým byl kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad prohlášen národní kulturní památkou.

Kostel byl postaven v letech 1928 - 1932 podle projektu slavného slovinského architekta Josipa Plečnika. Než se ale mohlo začít stavět, muselo se mnohé stát. Vinohrady na vlastní kostel čekaly docela dlouho. Ještě v roce 1879, kdy byly povýšeny na samostatné město, se jejich území, co se duchovní péče týče, dělilo vršovickou a olšanskou expozituru. Bohoslužby se konaly zprvu ve školní kapli v Belgické ulici, později ve větší kapli školy Na Smetance. Při lidnatosti Vinohrad to byly poměry zcela neudržitelné. Jak obyvatel přibývalo, začalo být jasné, že takhle to dál nejde - a roku 1890 bylo rozhodnuto, že město musí mít vlastní chrám. Tím se stal novogotický kostel sv. Ludmily, který byl postaven na tehdejším hlavním náměstí Vinohrad, dnešním náměstí Míru. S dalším přírůstkem obyvatel se však brzy začala ukazovat potřeba další farnosti - a tak město Královské Vinohrady darovalo pro potřeby vinohradských katolíků pozemek na náměstí krále Jiřího, aby zde mohl být postaven nový chrám. Části tehdejší opozice na radnici se tahle velkodušnost vinohradských radních nelíbila a podala proti daru protest, ten však nejvyšší správní soud zamítl, neúspěšně skončily i další pokusy městské rady zrušit dřívější usnesení o daru staveniště pro kostel. Ten měl mít podle úplně původního návrhu z pera architekta Antonína Mikeše podobu pseudorománské baziliky, k realizaci však nedošlo - chyběly hlavně peníze a také dobrá vůle ze strany arcibiskupské konzistoře. V roce 1919 byla vypsána soutěž na vyřešení projektu nového vinohradského kostela, které se zúčastnilo velké množství architektů, včetně tehdejších mladých nadějí oboru. Porota posoudila 31 předložených návrhů a z nich ocenila tři nejlepší - první cenu obdržel arch. Merganc, druhou arch.Mezera a jako třetí se umístili arch. Vacek s ing.Lednem. Podle vítězného projektu arch. Mergance by měl být vystavěn chrám do šíře, takže na jeho východní straně by bylo situováno vedle sebe pět oltářů, zatímco A. Mezera umístil chrám do jihovýchodního rohu náměstí, věž do průčelí chrámu a náměstí rozčlenil a zaplnil nízkými soukromými stavbami a budovou veřejných lázní. Zrealizován nebyl z vítězných návrhů ani jeden. Kostelní spolek zároveň vyzval renomovaného lublaňského architekta Josipa Plečnika, aby zpracoval plány nového kostela mimo soutěž. Nakonec Plečnik vypracovával projekt natřikrát. První, velkolepou vizi, která předpokládala velkorysé zastavění prostoru dalšími budovami včetně školy, obytných domů či vítězného oblouku, musel notně zredukovat, protože by její realizace byla příliš nákladná. Ani druhý, lacinější návrh úplně nevyhovoval. Až třetí, ve kterém se uplatnily prvky starokřesťanských vzorů, splnil požadavky členů kostelního spolku. Všechny tři projekty, z nichž poslední měl podle tehdejšího odhadu hodnotu 100 000 Kč, zpracoval architekt Plečnik bezplatně a věnoval je jako dar budoucímu chrámu. Po mnoha peripetiích spojených se sháněním financí, organizačních dohadů a vyřizováním úředních formalit byl 28. října 1928 posvěcen základní kámen nového kostela. Kostel byl vysvěcen byl po dokončení stavby v roce 1932.