Nejstarší pražské předměstí

Karlín. Kdysi průmyslová čtvrť na periferii Prahy, dnes rychle se rozvíjející součást jejího širšího centra.

Zároveň také vůbec nejstarší pražské předměstí – i když v porovnání s jinými původně samostatnými obcemi, které se postupem času staly součástmi Prahy, jeho historie nepatří k nejdelším. Byl však první příměstskou obcí, která byla na předměstí povýšena. „Navíc jde o předměstí či předměstskou obec, která byla založena z úředního podnětu,“ podotýká historik Zdeněk Míka, který je autorem výstavy věnované proměnám Karlína od založení až do doby nedávné. Výstavu pořádá Muzeum hlavního města Prahy a je otevřena od 11. května až do 6. listopadu. Otevřeno je denně kromě pondělí od 9:00 do 18:00 hodin.

Jak dokazují jen skrovné archeologické nálezy z období pravěku a středověku, kdy tu byla nějakou dobu osada zvaná Zábransko, svědčí o tom, že toto území nepatřilo dlouhou dobu k trvale osídleným. Příčinou toho byla neblahá zkušenost s často se opakujícími povodněmi. Počátky Karlína sahají do let 1816–1817, kdy byl na území Špitálska, na východ od Poříčské brány, založen. Přitom ještě na konci 18. století většinu tohoto území, které bylo v majetku řádu Křižovníků s červenou hvězdou, kromě ústřední vojenské Invalidovny zabíraly pole a zelinářské zahrady. Počátkem 19. století ale na stal na Špitálsku velký stavební ruch. Na Špitálsko se začali uchylovat význační podnikatelé se svými manufakturami. S novými pracovními příležitostmi přicházeli i noví obyvatelé – a s tím přišel i tlak na novou výstavbu. Hlavním impulzem pro bytovou zástavbu bylo založení Příbramovy tiskárny a Porgesovy kartounky.A pražské gubernium chtělo tuto výstavbu regulovat. „Vznikla úřední komise a regulační plán a podle něj se začalo v roce 1817 stavět,“ říká historik Zdeněk Míka.

Nejstarší pražské předměstí - Karlín

Bez úředních průtahů

Příravy regulačního plánu byly velice krátké – probíhaly mezi lety 1816 – 17. „Dokonce i liknavá Vídeň rozhodovala až nezvykle rychle – během několika týdnů přišla odpověď, že František I. souhlasí se založýením tohoto předměstí,“ konstatuje historik Zdeněk Míka. Pražané pak projevili svou loajalitu a vděčnost habsburskému dvoru ve Vídni tím, že nové předměstí nazvali na počest manželky Františka I. Karolíny Augusty Karolin Tall (Karolinino údolí). Češi to přejládali různě, nakonec ve 20. – 30. letech 20. století zvítězil název Karlín.Zajímavostí Karlína bylo jeho řešení domovní zástavby. Zatímco obvykle se obce rozrůstaly soustředěně okolo návsi či náměstí, v Karlíně regulační plán nastolil v té době zcela neobvyklý systém pravoúhle uspořádaných ulic, v nichž vyrostly bloky jedno až dvoupatrových domů, postavených v pozdně klasicistním (empirovém) slohu. Základem půdorysné koncepce nového předměstí se staly tři hlavní rovnoběžné ulice (dnešní Pobřežní, Sokolovská a Křižíkova), jejichž směr byl předurčen trasou Brandýské silnice a šest příčných ulic, vymezujících jednotlivé domovní bloky. Původní přísně pravoúhlou koncepci Karlína později narušilo rozšíření náměstí pro výstavbu kostela a výstavba Negrelliho viaduktu.

Pryč z poddanství

Karlín se stal záhy stejně jako Smíchov průmyslovým předměstím Prahy, kde se nejprve v první polovině 19. století dařilo textilnímu průmyslu (dvě kartounky, přádelny vlny a bavlny), v druhé polovině století strojírenským podnikům (především firma Breitfeld, Daněk a spol., naposledy ČKD Dukla Karlín). Přitom se ale ještě dlouho nemohl zbavit poddanského jha. „Přestože měl v zakládacím císařském dekretu označení „vorstadt“, tedy předměstí, byl až do roku 1848 poddanskou obcí, která patřila vrchnosti – tou byl řád Křižovníků s červenou hvězdou,“ říká Zdeněk Míka. Břímě statutu poddanské obce se Karlín zbavil až s koncem roboty. Karlínští samozřejmě chtěli „utéct“ z područí vrchnosti už dříve, prudce se rozvíjející průmyslové předměstí pociťovalo postavení poddanské obce jako anachronismus, ale museli si počkat až do roku 1848. Na počátku 20. století byla předměstská obec povýšena na město (1903) a po vzniku Československa se Karlín stal součástí hlavního města.

Nejstarší pražské předměstí - Karlín

Historie Karlína v obrazech

Výstava v budově Muzea hl. m. Prahy na Florenci podrobně sleduje vývoj Karlína a jeho proměn zejména do počátku 20. století, i do doby nedávné. Jádro výstavy tvoří obrazová dokumentace předměstí − od nejstarších rytin a kreseb až po fotografie, které od posledních desetiletí 19. století zcela převládají. Pozornost si zaslouží např. málo známé obrazy nejstarší plynárny, která vznikla před polovinou 19. století na území Karlína, aby zásobovala svítiplynem osvětlení pražských ulic a provizorní dřevěné kaple z počátku padesátých let tohoto století, která sloužila potřebám věřících do doby dokončení karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje. Další části výstavy jsou zpřístupněny v budově Úřadu městské části Praha 8, tzv. bílém domě, kde je umístěna část nazvaná Národopisná výstava českoslovanská 1895, a v Libeňském zámku, kde je možné zhlédnout část představující výběr z nezajímavějších fotografií. Na obě tyto výstavy je vstup zdarma, v budově Muzea hl. m. Prahy se platí 120 korun (studenti a senioři 50 Kč, rodinné vstupné za 200 Kč).