Park Grébovka: Rekonstrukce pokračuje

Vinohradský park jménem Havlíčkovy sady, mnohem častěji však jako Grébovka (popř. Gröbovka) by mohl být zelenou perlou na mapě Prahy. Ve skutečnosti je zatím spíš, obrazně řečeno, černou kaňkou. Ne snad, že by jako park nestál za nic. Taková velká souvislá plocha zeleně v centrální části Prahy je sama o sobě cennou devizou. A skutečnost, že byla uchována až do dnešních dnů, namísto aby byla obětována rozrůstající se zástavbě, je potěšující.

Méně potěšující byl - a stále ještě je - stav, v jakém se areál nachází. Kdyby to viděl zakladatel parku, pražský průmyslník Moritz Gröbe, asi by se v hrobě minimálně jednou obrátil. Nejde jen o to, že parková zeleň už tak úplně nesplňuje koncept anglického parku, na jehož základě byla Gröbovka založena. Ve špatném stavu jsou i objekty, které se v parku nacházejí - Gröběho vila, usedlost Dolní Landhauska, ozdobná umělá jeskyně (grotta) a donedávna do tohoto výčtu patřil i tzv. Pavilon, který byl koncem 19. století zahradní hernou se střelnicí, kuželnou, šachovými stoly a dalšími příležitostmi k rozptýlení. V poslední době se sice pomalu, ale jistě park Gröbovka mění z ošklivého káčátka v krásnou labuť. A z černé kaňky bude brzy zase zelená perla.

Zahrada pro průmyslníka

Grébovka je park anglického typu na Vinohradech v blízkosti Vršovic a Nuslí. Původně tu byly vinice, založené na zdejších slunných stráních Karlem IV. Tradice vinařství, která dala obci Vinohrady jméno, se tu uchovala dodnes - je tu jedna z mála pražských vinic, kde se dodnes pěstuje a také vyrábí víno (ale o tom podrobněji zase v některém z dalších čísel Region revue). Roku 1870 koupil parcely, na kterých se nacházely zemědělské usedlosti Horní a Dolní Landhauska, pražský podnikatel Moritz Gröbe. A nechal si tu postavit dvoupatrovou vilu v novorenesančním stylu, kterou využíval jako letní sídlo. V okolí pak nechal Gröbe vysázet park v anglickém stylu a inspirovaný italskou renesancí - vznikla tu terasa a schodiště do vinice, grotta, teatron s fontánou a vodní kaskádou, jezírko a vodotrysky, pavilony a sochy. Když Gröbe zemřel, jeho dědicové si moc nevěděli s areálem rady. Jeho údržba byla finančně náročná, snažili se na ni vydělat provozováním zahradnictví a zpřístupněním parku veřejnosti za poplatek. Na čas také prostor pronajali císařské rodině Habsburků. Nakonec vilu i s pozemky odprodali v roce 1905 vinohradské obci a ta 16. května 1906 areál zpřístupnila pod názvem Havlíčkovy sady.

Pochmurné vyhlídky a nová šance

Za druhé světové války ve vile sídlila pražská organizace Hitlerjugend. Při spojeneckém bombardování 14. února 1945 byla i s částí pozemku zasažena a poničena. A pak už celý areál jen chátral. A chátral dál i po roce 1964, kdy byl vyhlášen nemovitou kulturní památkou. O nutnosti jeho rekonstrukce se začalo mluvit od konce 90. let, kdy park a objekty v něm převzala do správy městská část Praha 2. Rekonstrukce, zatím alespoň částečné, se dočkala Gröbeho vila, byl opraven památkově chráněný viniční altán a v loňském roce se vrátil někdejší lesk i Pavilonu. Z něj je nyní zahradní kavárna, je tu i replika historického kuželníku. V současné době už probíhají práce na opravě umělé jeskyně - grotty. Praha 2 na ni získala od ministerstva kultury finanční injekci ve výši 600 tisíc korun. Umělá jeskyně je dnes v dezolátním stavu. Původně byla obklopena skalkami podle návrhu Josefa Vorlíčka, před ní stávala kašna, z níž se dochovaly pouze zbytky a socha Neptuna od Bohumila Schnircha. Neptun pak zmizel - v roce 1974 byl kvůli restaurování převezen do depozitáře na Kavčí hory a pak se prostě „ztratil". V roce 2007 byl objeven v areálu Tvrze Třebotov v Praze-západ - majitel tvrze sochu koupil, aniž by věděl, že je kradená. Pětitunový originál se poté opět přestěhoval do depozitáře. Jeho kopie by měla po dokončení „generální opravy" Havlíčkových sadů opět zdobit kašnu před Grottou.

Formát pro tisk