reportáž Region Revue 
připravujeme
Tajemství nemocniční lékárny
Vypadá to trochu jako scéna ze sci-fi filmu. Dvojice postav v kombinézách za plexisklovým okénkem, které umožňuje sledovat tajemné dění uvnitř, obličeje skryté pod ústními rouškami, vlasy také skryté pod ochrannými pokrývkami, cosi kutí v jakési „vitríně“, do které jsou vnořené gumové rukavice. I takhle vypadá práce v nemocniční lékárně.
Největší sbírka barbín
Kadeřník Marek Tesař má neobvyklého koníčka. Sbírá panenky Barbie.
Amsterdam shop se vrací
Když se objevily v Česku první obchody s názvem Amsterdam Shop, které využily mezírky v legislativě a legálně prodávaly látky s omamnými účinky, byl z toho poprask.
Tajemství v útrobách Vítkova
Coby příslušník generace Husákových dětí jsem jako dítě základní školou povinné zažil obligátní branná cvičení.
Tak trochu jiná dílna
„Petře, ukaž Honzovi, jak to má dělat,“ úkoluje ředitelka chráněné dílny A Mano ukryté ve čtvrtém patře jednoho z domů v Chelčické ulici, jednoho ze zdejších zaměstnanců. Petr se pouští do práce, Honza ale tak úplně nechápe, co mu to předvádí.
Žižkovský ráj zhulenců
Zajít si v Praze do krámu a koupit si zcela legálně omamné kuřivo, jako v coffee shopu v Amsterdamu?
Učit se, učit se, učit se – ale kde?
Heslo „učit se, učit se, učit se“ bylo vtloukáno do hlav generacím, které aspoň část života prožily v období budování šťastných komunistických zítřků, protože jeho autorem byl tvůrce Velké říjnové revoluce Vladimír Iljič Lenin. Jeho vize komunistické společnosti se neosvědčila, její aplikace v praxi už vůbec ne, ale jeho zprofanované moudro odkazující k nutnosti celoživotního vzdělávání, se ukázalo jako vcelku pravdivé a moudré. Učení je zkrátka proces, který nekončí opuštěním školních lavic.
Vánoce u hasičů
Vánoce se kvapem blíží. Zatímco většina národa bude na Štědrý večer doma zpívat pod stromečkem koledy a rozbalovat dárky, na hasičských stanicích se slouží, vánoce nevánoce.
Posmrtné tajemství slavného astronoma
Od 16. listopadu jsou v budově Muzea hlavního města Prahy v Karlíně na adrese Na Poříčí 52 vystaveny vzácné exponáty - část pohřební výbavy slavného astronoma Tychona Brahe.
Plameny na Florenci
Ve středu 27. října krátce po půlnoci se v blízkosti autobusového nádraží Florenc rozhořely plameny. Vzplála drážní budova v Křižíkově ulici, která už byla dlouho opuštěná a počítalo se s její demolicí. Budova byla sice jakž takž chráněna proti vniknutí nepovolaných osob, v době požáru však bylo uvnitř lidí docela dost. Bohužel.
Ztracená zahrada nalezena
Kdysi to bývala vinice, sad či dětské hřiště. Pak dlouhá léta jen zanedbaný kout na svazích mezi Karlovem a Albertovem – jen holý svah a v něm pár neupravených cest. Zkrátka zanedbaný kus zeleně, který nikoho k procházkám nelákal a stranou pozornosti dál a dál pustnul. I když, pro děti z okolí to možná byl jeden z mála divokých koutů „přírody“ – otázkou je, zda nelákal spíš bezdomovce jako dobře schovaný úkryt. Nakonec se však dočkal obnovy – a letos v září se zapomenutá zahrada ukázala v plné – a zcela nové – kráse.
Plastická chirurgie trochu jinak
Na operačním sále Kliniky plastické chirurgie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady panuje hluboké soustředění. Je to tichý koncert pro čtyři ruce – operatéra a asistenta – které se snaží při několikahodinové operaci napravit následky osudové chvilky nepozornosti. Operovaný, který je teď jen tušit pod rouškami, jež zakrývají celé jeho tělo a nechávají odkryté jen „operační pole“, řezal ještě před pár hodinami dřevo na cirkulárce. Stačila malá chvilka nepozornosti... a pila mu amputovala tři prsty. Houkající sanitka ho přivezla do Vinohrad, kde mají s replantacemi, jak se „přišívání“ amputovaných částí těla v odborném lékařském žargonu nazývá, bohaté zkušenosti.
PĚSTI VE TMĚ - rozhovor se Stanislavem Tišerem
„Levá pravá, levá pravá,“ zahuláká trenér Stanislav Tišer, zároveň naznačí sérii úderů a vzápětí se tělocvičnou v budově soukromé střední školy Kvarta v Cimburkově ulici (ve stejné budově sídlí i obvodní ředitelství městské policie) ozve kanonáda úderů do boxerských pytlů. Je pátek večer, lidé odjíždí z Prahy na chatu nebo míří do hospody užít si začátek víkendu, ale tady je trénink v plném proudu.
Tři dny v RaJi
Sedím v žižkovské hospodě U dvou hrabalů u umakartového stolu s ušmudlaným ubrusem, listuju si výtiskem Rudého práva, kde se skoro nepíše o ničem jiném, než o smrti „velkého pokračovatele Leninova díla“ Leonida Iljiče Brežněva. Konečně se přišourá znuděný vrchní a bez pozdravu, bez dotazu mi na stůl hodí ledabylým pohybem jídelní lístek a hned zase odchází. Když na něj zavolám: „Pane vrchní, dal bych si...“ jen za chůze rozmrzele odtuší: „Moment, nemám čas.“ Inu, socialistické pohostinství má své mouchy. Ale zase ty ceny – vývar za dvě padesát, guláš za šest dvacet... Štípu se do ruky, jestli nesním, ale ne. Tohle je realita. Z dob, kdy zítra ještě nějaký čas znamenalo včera.
Výlet za Pohádkou na Jarov
Za devatero řekami, devatero horami a jednou velkou křižovatkou bylo-nebylo jedno království. Nebylo to jen tak obyčejné království. Bylo to Pohádkové království. Vládl mu moudrý král Richard zvaný Balvín. Kdo do jeho království na Jarově v ulici V Zahrádkách zavítá, potká se s hrdiny klasických českých pohádek – najde tu peklo s čerty, perníkovou chaloupku s Jeníčkem, Mařenkou i zlou ježibabou nebo Červenou Karkulku s vlkem. A brzy by sem měl dorazit i čtyřmetrový Krakonoš, který se stane ozdobou obřího světa, tvořeného zatím obrovskými muchomůrkami.
