Filip Blažek: „Do ženění se neženu“

Pro práci před kamerou byl dlouhou dobu zaškatulkován v kategorii romantických „hezounů“ – ukázal se tak ve filmové pohádce Nesmrtelná teta a od té doby už mu tenhle šuplíček zůstal. Na jevišti přitom už mnohokrát dokázal, že jeho herecký rejstřík je mnohem širší a že má i jiné herecké devizy, než jen pohledný obličej a dlouhé blonďaté vlasy. Před kamerou to ale nějakou dobu to trvalo. „Když už si vás filmaři nějak zařadí, je těžké to změnit. Tady u nás je navíc zakořeněný nějaký podivný stereotyp, že blonďáci musí hrát ty klaďase a záporáci musí být tmavovlasí,“ říká. Proto možná mnohé překvapil v roli „rebela“ Adama v komediálním seriálu Přešlapy na TV Prima. Seriál skončil loni na podzim, teď ho Prima nasadila znovu. „Až mě překvapuje, kolik lidí mi říká, že se na to s chutí dívá, přestože to dávají pozdě v noci, a že je to baví ještě víc než když to viděli poprvé,“ říká Filip Blažek. Trochu unaveně, protože má právě za sebou poměrně pracovně vypjaté období. Patří do něj i zkoušení role Juliána v představení Včera tě zabiju, které mělo v listopadu premiéru v Hudebním divadle v Karlíně.

Jak vzpomínáte na natáčení seriálu Přešlapy?
Sešla se tu úžasná parta lidí se stejným smyslem pro humor, to bylo moc fajn. Jen mě mrzí, že to bylo natáčeno ve strašně hektickém tempu – točili jsme jeden díl za tři a půl dne. Byla škoda, že tomu producenti nedali trochu víc času, mohlo to vypadat ještě líp. Ale nakonec to i přes to šílené nasazení, kterému jsme byli vystaveni, dopadlo dobře, mělo to šťávu a dodnes se na to lidi rádi dívají.

A jak vzpomínáte na natáčení té slavné scény, kde zpíváte na ulici nahý s růží mezi půlkami?
Tuhle scénu mi producenti zatajili – až po podpisu smlouvy jsem zjistil, že tam něco takového je. Nakonec jsem se smířil s tím, že to budu muset udělat, ale rozhodně jsem se na to nijak netěšil. Točilo se brzo ráno, naštěstí tam u toho nebylo moc čumilů... jenže pak si vzpomněli, že potřebují tu scénu natočit ještě z druhého směru, to se už dělalo odpoledne, kdy po ulici chodili lidi – a přišly se podívat i kuchařky z okolních restaurací. Takže publikum bylo veliké (smích).

Měl jste za to aspoň příplatek k honoráři?
Samozřejmě, že ne. Kdysi byly příplatky za to, že byl člověk třeba nadmíru šikovný nebo i nadmíru nahatý, dnes už to ale rozhodně zvykem není.

A nerozšířila tahle scénka řady vašich fanynek?
To netuším. Je pravda, že jsem tuhle vedl malou do školky a nějaké děti si na mě ukazovaly a smály se – jé, to je ten s tou růží v zadku. Takže ve školkách bych fanynky měl – o starších nic nevím (smích).

V karlínském hudebním divadle hrajete v představení Včera tě zabiju. Je to velká novinka – první činoherní představení v karlínském divadle. Patří podle vás činohra do karlínského divadla, které má v názvu přízvisko hudební?
Určitě, proč ne. Samozřejmě má to svá úskalí, protože činohra má trochu jiné zákonitosti, než muzikál nebo opereta, týká se to i zkoušení, takže do budoucna bude potřeba ještě některé detaily lépe vychytat. Ale myslím, že to může docela dobře fungovat.

Role Juliána patří spíš k těm menším – nevadilo vám to?
Ne, naopak mě to na ní docela lákalo. Říkal jsem si, že nebude na škodu vzít takovouhle menší roličku a trochu si tak odpočinout od těch velkých, kterých bylo v poslední době dost. I text vypadal na první přečtení velmi dobře – musím říct, že líp, než jak mi začal připadat, když jsme začali se zkoušením (smích). Řekl jsem si, že bych si z toho mohl udělat takovou milou, zábavnou záležitost, což se mi nakonec i podařilo – aspoň co se týká mého pocitu. Tuhle roli si užívám.

Bydlíte na Vinohradech, tak to máte do Karlína docela blízko.
To je pravda (smích). Je to výhodná poloha, mám to blízko do všech divadel. Jednu dobu jsem koketoval s tím, že by bylo fajn utéct z Prahy někam do domku se zahradou, protože život ve městě mi úplně nevyhovuje, moc potřebuju přírodu a čas od času musím z Prahy úplně vypadnout. Ale pochopil jsem, že vzhledem k tomu, co dělám, zkrátka potřebuju bydlet v centru Prahy. Ale jinak se mi na Vinohradech líbí.

Je něco, co vás tu štve?
Je tu pár věcí. Jednou je parkování –  s tím je to naprosto šílené. Mám sice kartičku rezidenta, ale ta mi stejně nezaručuje, že budu mít kde zaparkovat. Tam, kde bydlím, jsou modré zóny věčně obsazené auty bez kartiček a nikdy tam nikoho neodtáhnou. Přitom u vinohradského divadla, jakmile začne představení, odtahují okamžitě. Nakonec ze zoufalství, že nemám kde zaparkovat, auto nechám někde, kde sice nepřekáží, ale není to úplně podle pravidel – a hned mám za stěračem pokutový lísteček od městské policie. Už jsem si říkal, že za chvíli budu jak nějaká stará nevrlá baba a začnu psát rozezlené dopisy – ale kam? Stejně s tím nikdo nic neudělá. A ještě jedna věc mi tu znepříjemňuje život – vedle ve vchodě je řeznictví a mají tam i přípravnu masa. Každé ráno v půl sedmé tam sekají kotlety a dělá to takový randál až k nám, že u toho nejde spát. Veškeré pokusy o nějakou rozumnou domluvu selhaly, teď je mezi námi taková zvláštní studená válka. Mrzí mě to, protože původně jsme si říkal, že je fajn mít řeznictví v baráku – mám rád maso, rád z něj připravuju dobroty, takže jsem si představoval, že tam budu stálým zákazníkem. Bohužel to tak úplně nevyšlo. Snad se ale časem nakonec podaří dospět ke smíru – doufám. I když teď to na to nevypadá.

Jak dlouho tu bydlíte?
Dva roky. Před tím jsme bydleli v takovém malém krcálku na Smíchově v Nádražní ulici a to byla dost hrůza – pořád se nám tam pod okny rvali opilci, byl tam kravál i přes noc. Původně to bylo takové provizorium na chvíli, po rozchodu s mou první partnerkou. Nakonec se ale tohle provizorium protáhlo na osm let a do toho přišla nová žena a narodilo se nám dítě, takže už tam bylo docela těsno.

S předchozí partnerkou Lucií Benešovou máte čtrnáctiletého syna, se současnou partnerkou čtyřletou dceru. Jak zvládáte otcovskou roli?
Co se týče kluka, je to složitější, protože nežijeme spolu, takže je to otcovství tak trochu na dálku a mám pocit, že mi u něj spousta důležitých věcí utíká – a docela mě to trápí. Navíc se teď dostává do puberty a začal trochu divočit, tak jen doufám, že z toho zase rychle vyroste. Chytrých řečí ode mě slyšel na tohle téma už dost, tak snad se z toho časem něco ujme (smích). Dcerku mám doma, takže tam si to užívám naplno – navíc je to holčička a ty si umí už odmala nás chlapy dokonale omotat kolem prstu (smích).

Taky jsem se dočetl, že vás nakonec vaše současná partnerka dostala do chomoutu, čemuž jste se jinak dlouho vyhýbal Jak se jí to povedlo?
Nepovedlo (smích). Nevím, kdo tuhle informaci rozšířil, bulvár se toho chytil, ale není to pravda – nikdy v životě jsem se neoženil a zatím se to nezměnilo.

Jste programově proti manželství?
Ne, to ne. Dokonce by někdy říkám, že by si to ty moje holky i zasloužily – ale na druhou stranu, s Jolanou jsme spolu už deset let a když jsme oddací list nepotřebovali doteď, myslím, že se bez něj můžeme obejít i nadále.

A co na to partnerka?
Je pravda, že je na mě v tomto ohledu doma vyvíjen určitý nátlak, ale zatím vzdoruju (smích).

FOTOGALERIE:

kliknutím na náhled dojde ke zvětšení fotografií

Formát pro tisk