Kristýna Frejová: „Příjmení vám na jevišti nepomůže“

Kristýna Frejová prožila dlouhá léta spolu s rodiči, známými herci Ladislavem Frejem a Věrou Galatíkovou, v Praze 5, v Motole. Profesně zakotvila také v Praze 5, na Smíchově, ve Švandově divadle. Domov si ale zařídila na Vinohradech – spolu se svou čtyřapůlletou dcerou Ráchel a psem Frigem. Na nedostatek zajímavé divadelní práce si rozhodně nemůže v poslední době stěžovat. „V posledních dvou sezonách se to sešlo tak, že toho bylo až extrémně moc,“ říká s úsměvem. Na jevišti Švandova divadla bude „makat“ i v létě – v rámci letní filmové přehlídky Báječné léto s Michalem Vieweghem bude k vidění spolu s kolegy ze Švandova divadla Filipem Čapkou a Petrou Hřebíčkovou v divadelní adaptaci Vieweghova románu Biomanželka.

Přehlídka, kterou pořádá Švandovo divadlo ve spolupráci se společností In Film potrvá od 20. června do 17. září a Biomanželka se bude střídat s Románem pro ženy, kde hlavní role ztvární Jiří Langmajer, Ljuba Krbová a Markéta Stehlíková. „Uvidíme, která sestava zvítězí v boji o diváka,“ říká Kristýna Frejová s úsměvem. Mimo divadelní jeviště pracovních příležitostí tolik není, když už ale jsou, stojí za to. Teď to třeba bylo natáčení české verze kultovního amerického seriálu InTreatment pro českou odnož fi lmového kanálu HBO (česká verze bude uvedena pod názvem Terapie, hlavní postavu rozporuplného psychoterapeuta ztvárnil Karel Roden).

• Seriál Terapie je přece jen jiná liga, než jsou nekonečné české seriály typu Ordinace v růžové zahradě nebo třeba Ulice. Co ale kdyby přišly nabídky do některého z těchto seriálů?

Určitě bych byla raději, kdyby přicházely nabídky, jako je Terapie. Na druhé straně nejsem umělkyně, co v potu tváře za svitu svíce tvoří v divadle a nikdy nevezeme nic, co by zavánělo komercí, myslím, že v tomto ohledu mám k herecké práci docela zdravý přístup, docela praktický. Já sama se na seriály nedívám, už dva roky nemáme televizi, ale když mi před rokem nevyšel casting na jednu roli v Ulici, která mi přišla zajímavá, mrzelo mně to.. Práce je prostě práce, ať je to divadlo, seriál, dabing nebo třeba reklama – a já se nebudu tvářit, že nad něčím z toho ohrnuju nos. Ale na druhé straně jsem zatím byla schopná vydělat si na obživu i bez toho, abych byla v každém druhém seriálu, takže nemusím být nutně úplně u všeho (smích).

• Pomáhá vám při práci vaše příjmení? Nebo je spíš na obtíž?

Maminka mi říkala, že moje první věta, kterou jsem pronesla, když jsem jako malá začala mluvit, byla: Já sama. A tak nějak mi to zůstalo. Vždycky jsem se chtěla vším prokousat sama, o to víc mě pak trápilo, že si lidi myslí, že mi někdo umetá cestičku. Teď už nad tím mávám rukou, ale byla období, hlavně v době, kdy jsem studovala na DAMU, kdy jsem jakékoli náznaky tohoto typu úplně nenáviděla. Samozřejmě, že to příjmení bylo přítěž, jestli si někdo myslí, že vás režiséři obsazují kvůli tomu, že tatínek je Ladislav Frej a maminka Věra Galatíková, plete se, tak to nefunguje. Nebo u nás doma se tohle aspoň nikdy nepěstovalo. Ale samozřejmě, že jsem měla špatný pocit z toho, když jsem dostala hned po DAMU svoje první angažmá – bylo to tady na Smíchově, tehdy tu bylo divadlo Labyrint. Bylo mi jasné, že si všichni budou myslet, že je to proto, že ředitelem divadla je Karel Kříž, který se znal dlouhá léta s mou maminkou z Městských divadel pražských a byli velcí kamarádi. Jenže mě sem chtěl režisér Fréhár, ne ředitel Kříž… Ale to jsou věci, kterými jsem se trápila dřív, teď už se tím nezabývám. Člověka to akorát vyčerpává a já potřebuju energii spíš šetřit.

• Původně jste měla jiné choutky než herectví –na střední škole jste přemýšlela o novinařině, bavilo vás psaní... Co vás přivedlo na hereckou dráhu?

Mě vždycky bavilo chodit do divadla jako divák, už jako malou holku. Pak začala maminka učit na DAMU a já kamarádila s jejími studenty, chodila s nimi do divadel a otevíraly se mi tak nové obzory. Objevila jsem třeba divadelní klub v Řeznické, kde jsem pak viděla spoustu krásných představení. A postupně mě to dovedlo až k tomu, že jsem se sama začala připravovat na DAMU. A vyšlo to. Vzali mě.

• Co na vaši změnu plánů o budoucnosti říkali doma?

Nadšení nebyli – já bych taky nebyla nadšená z toho, že si dcera vybrala tuhle profesi, i když bych tomu rozuměla. Určitě bych ale chtěla, aby uměla ještě něco jiného. Naštěstí Ráchel zatím projevuje všestranné nadání, takže to snad u ní v budoucnu s hledáním uplatnění dopadne dobře, ať se rozhodne jakkoli (smích)

• Píšete ještě?

Ráda bych se k tomu nějakým způsobem vrátila – jenže není čas. Když už nějakou volnou chvilku mám, věnuju ji své čtyřapůlleté dceři. Čas bohužel není nafukovací.

• Dceru vychováváte sama – jak to zvládáte skloubit s tou spoustou práce?

Tak já na ni nejsem sama, Ráchel má tatínka, kterého miluje a on ji, jen spolu nebydlíme – ale vycházíme spolu bez problémů. Ale samozřejmě by se to vůbec nedalo zvládnout, kdybych kolem sebe neměla lidi, jaké mám – jako jsou hlavně herečka Jana Janěková a její manžel herec Igor Chmela, kteří bydlí vedle nás na chodbě. Takže jen zavolám: „Jde k vám Ráchela,“ nebo zavolá Jana: „Otevři, posílám Anču,“ hlídáme si navzájem (smích). Je to klika, protože dědečka máme jen jednoho a babičku taky a oba jsou zaměstnaní, takže nejsou k dispozici, kdykoli je potřeba. Snažím se je otravovat s hlídáním minimálně a myslím, že je to tak i zdravé.

• Takže zase to vaše „já sama“?

Ono to není na škodu. Ne že bych si chtělahrát na nějakou děsně emancipovanou feministku,to ani náhodou. Ale mám pocit, že jsem se naučila jednu věc, kterou jsem dřív neuměla – absolutní převzetí zodpovědnostisama za sebe. Myslím, že je to lepší než býtv nějakém vztahu, který nefunguje, jak by měl, jen ze strachu, aby člověk nebyl sám.

FOTOGALERIE:

kliknutím na náhled dojde ke zvětšení fotografií

Kristýna FREJOVÁ Narodila se roku 1971 v Praze, v herecké rodině (maminka herečka Věra Galatíková, tatínek herec Ladislav Frej). Studovala DAMU, jejími pedagogy byli Jiří Adamíra, Luboš Pistorius či Viktor Preiss. Po škole nastoupila do Divadla Labyrint, předchůdce dnešního Švandova divadla. Za Sonety a Tabákovou cestu tehdy byla nominována na Cenu Alfréda Radoka v sekci Talent roku. Zahrála si tu i Shakespearovu Julii. Po uzavření Labyrintu hostovala v Divadle Bez zábradlí, pak na čas zakotvila v angažmá v Divadle Rokoko, aby se nakonec zase vrátila na Smíchov – do Švandova divadla. Má dceru Ráchel a psa jménem Frigo.

Formát pro tisk