rozhovor Region Revue rss


Strana:  1 2 3   další »

Vladimír Brabec: „Z muzikálů jsem měl vždycky trému“

Vladimír Brabec: „Z muzikálů jsem měl vždycky trému“Herce Vladimíra Brabce jsme navštívili u něj doma ve Střešovicích, kde bydlí, dodnes je ale hrdým žižkovským patriotem. „Na Žižkově jsem prožil celé dětství a tady jsem také ještě jako žák obecné školy v divadle Akropolis měl své první malé roličky,“ vzpomíná na úplné prapočátky své herecké dráhy. Během ní na divadelních prknech ztvárnil řadu velkých a krásných rolí, v desítkách rolí se zviditelnil i v televizi. Lidé si ho ale spojují hlavně s jednou z nich – s dnes již legendárním příslušníkem Sboru národní bezpečnosti majorem Zdeňkem Zemanem, hlavní postavou seriálu Třicet případů majora Zemana, který je dnes už takřka kultovní záležitostí a budí dodnes rozporuplné emoce – zatracují pro nadměrnou dávku komunistické propagandy, jiní z něj mají kvůli tomu legraci a někteří ho velebí jako ukázku poctivého televizního řemesla. Od dob majora Zemana uplynulo více než třicet let a Vladimír Brabec je už dávno v penzi – herecké řemeslo ale pořád ještě na hřebík nepověsil. A dokud to půjde, tak ani pověsit nehodlá. „To by mě jedině musel postihnout tak závažný zdravotní problém, který by mě úplně vyřadil z provozu, jinak si to neumím představit. Neříkám snad, že by měl herec doslova zemřít na jevišti, obvykle ale odejde ze života v době, kdy je stále ještě nějakým způsobem činný. Herectví je zvláštní povolání,“ míní. Pilně dabuje V (jeho hlasem k českým divákům promlouvali Marlon Brando, Marcello Mastroianni, Jack Lemmon, Gregory Peck nebo jeho velký oblíbenec Sean Connery a za celoživotní mistrovství v dabingu získal v roce 1998 Cenu Františka Filipovského) a na divadelních prknech rozjel – dalo by se říct s trochou nadsázky – po odchodu do penze kariéru muzikálového herce. V Hudebním divadle Karlín ztvárnil během deseti let hned několik muzikálových rolí – a popral se s nimi více než úspěšně. Za roli kabaretiéra Toddyho v muzikálu Viktor / Viktorie byl dokonce nominován na Cenu Thálie v oboru muzikálové herectví. V novém roce se opět objeví na prknech karlínského hudebního divadla – coby ředitel divadla v operetě Mam´zelle Nitouche, která bude mít premiéru v lednu. „Je to krásná role a naštěstí patří k těm operetním rolím, které mohou hrát i činoherci, protože jen mluví a nic nezpívá,“ říká s úsměvem.

prim. MUDr. Jana Malinová: „Chřipka je nebezpečný zabiják“

prim. MUDr. Jana Malinová: „Chřipka je nebezpečný zabiják“„Něco na mě leze, asi chřipka,“ říkáme obvykle, když nás v sychravém podzimním počasí, jako je právě teď, skolí na pár dní zvýšené teploty a nachlazení. Obvykle stačí dva tři dny proležet a prolévat se horkým čajem a je zase dobře. Není divu, že mnozí pak vrtí hlavou nad apely zdravotníků o vhodnosti včasného očkování proti chřipce. Kvůli takové banalitě se nechat očkovat? A očkování proti rýmě by nebylo? Jenže... chřipka ve skutečnosti žádná banalita není. „Chřipka je něco úplně jiného, než běžná viróza, která pár dní člověka potrápí zvýšenými teplotami a nachlazením a zase je pryč,“ upozorňuje primářka Kliniky pracovního a cestovního lékařství Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Jana Malinová. „Jde o závažné onemocnění, které může vážně ohrozit život nemocného – a může ho i zabít.“

Václav Žmolík: „Člověk má dělat, co ho baví“

Václav Žmolík: „Člověk má dělat, co ho baví“Rozhlasový a televizní moderátor Václav Žmolík má za sebou celou řadu projektů – mimo jiné stál u rozjezdu Studia 6 v České televizi, které bylo vůbec prvním ranním vysíláním u nás, a také politického diskusního pořadu Aréna, jenž se stal průkopníkem celého formátu ostrých politických televizních diskusí. Do povědomí veřejnosti se ale nejvíc zapsal jako průvodce po pozoruhodných místech naší malé zemičky v srdci Evropy v pořadu Po Česku. Pro Českou televizi natočil 52 dílů tohoto putování po zajímavých místech České republi

Kamila Nývltová: „Muzikály mě baví“

Kamila Nývltová:  „Muzikály mě baví“Televizní talentové soutěže chrlí rok co rok nové „hvězdy“, po kterých za pár měsíců neštěkne ani pes. Kdo je ještě dnes schopen vyjmenovat finalisty některého z ročníků Superstar, kdo si dnes vzpomene na všechny, co se ukázali v televizi v rámci soutěže X Faktor? Většina z nich si užila svých „patnáct minut slávy“ a pak zase „zapadla“. Ne ale všichni. Jednou z těch, co šance využili, je i mladá zpěvačka Kamila Nývltová, která se od chvíle, co na sebe upozornila v soutěži X Faktor, stále více prosazuje na českém muzikálovém nebi. Aktuálně září jako Aida na jevišti Hudebního divadla Karlín ve stejnojmenné muzikálu z pera Eltona Johna a Tima Rice, který měl premiéru 4. října. „Jsem moc ráda, že jsem tuhle roli získala, protože to, že můžu stát na jevišti Hudebního divadla Karlín, které je nádherné a v českém muzikálovém světě je naprostou špičkou, je prostě úžasné,“ říká. Na druhé straně nechce skončit ve škatulce „muzikálová zpěvačka“, byť úspěšná. Sen o úspěšné sólové dráze snít nepřestala. A na jeho uskutečnění dál pracuje. „Určitě jsem nezakotvila v muzikálech – zpívat hlavní roli v muzikálu v Karlíně nebo třeba v divadle Hybernia je určitě skvělá věc, je to určitý mezník v kariéře, ale určitě se proto nevzdávám představ o své sólové dráze – a věřím, že jednou budu vyprodávat haly,“ říká s úsměvem. „Není to lehké, ale pořád na tom pracuju,“ dodává už vážněji.

Matěj Homola: „Doma mě strašili popelářema“

Matěj Homola: „Doma mě strašili popelářema“Kapela Wohnout patří k těm českým rockovým partičkám, které mají solidní fanouškovské zázemí a svou hudební produkcí se zvládnou bez potíží uživit. A to i přesto, že nezapadají do popového mainstreamu a rádia je hrají jen sporadicky. V poslední době si tahle parta a hlavně její frontman Matěj Homola musí zvykat i na pro ně dlouho neznámou stránku popularity – intenzivní zájem bulvárních médií. Ta už nějakou dobu s nadšením rozpitvávají porozchodové spory Matěje Homoly s jeho bývalou partnerkou, zpěvačkou Darou Rolins o výchovu dcery Laury. Na otázku, jestli všechno zlé není přece jen k něčemu dobré a jestli díky tomuto propírání soukromí nemají aspoň Wohnouti šanci proniknout do povědomí veřejnosti (podle hesla, že i špatná reklama je dobrá reklama), jen vrtí hlavou. „Kapele to neprospívá a já jsem za tuhle situaci dost nerad. Snažím se tomu vyhýbat, ale občas prostě musím reagovat a poskytnu bulváru vyjádření. Rozhodně to ale není žádná reklama, neboť čtenáři bulváru nepatří mezi naše posluchače. Tím, že o mě píšou, nám víc lidí na koncert rozhodně nepřijde,“ říká. Bavit se ale s Matějem Homolou jen o tom, co je nového kolem jeho „porozvodové“ pře, by byla škoda. Umí povídat i o zajímavějších věcech – o kterých také mluví mnohem radši. Tenhle týpek, přestože už mu táhne na čtyřicet, se po ulicích rád prohání po skejtu, se kterým začínal v dobách, kdy se nedalo jednoduše přijít do krámu a koupit prkno.

Václav „Noid“ Bárta: „Hudba je moje vášeň“

Václav „Noid“ Bárta: „Hudba je moje vášeň“Zpěvák Václav Bárta, přezdívaný Noid, bydlí sice na okraji Prahy, jeho spojení s regionem zájmu našeho časopisu – především s Vinohrady a s Karlínem – je ale velmi silné.  Obzvláště v Karlíně je „pečený-vařený“. V Hudebním divadle v Karlíně, které považuje za svou domovskou scénu, byl přes prázdniny každou chvíli – na zkouškách nového muzikálu z pera Eltona Johna a Tima Rice v režii Gabriela Barreho Aida, jehož premiéra je naplánována na 4. a 5. října. V Karlíně také bydlí jeho otec, v sousedství Karlína, naproti obchodnímu domu Bílá labuť tráví zase Václav Bárta spoustu času ve zkušebně se svou kapelou. Na Vinohrady zase chodil zkoušet s kapelou Dolores Clan, s níž nastartoval v sedmnácti dráhu zpěváka. Později tu také trávil nějaký čas jako učeň na praxi – v prodejně řetězce Julius Meinl ve Vinohradském pavilonu. Už v té době mu bylo zcela jasné, že tímhle směrem se v životě ubírat nebude. Chtěl dělat muziku – byla to ale paradoxně jeho vášeň pro muziku, která ho na učňák přivedla. Václav Noid Bárta.

Nela Boudová: "Věřím ve svou šťastnou hvězdu"

Nela Boudová: "Věřím ve svou šťastnou hvězdu"Přestože má za sebou už čtyřicítku, vypadá Nela Boudová pořád skvěle. Možná i proto, že nejí maso – i když ona sama není vegetariánkou proto, že by to považovala za zdravější, spíš nechce, aby kvůli ní musela být zabíjena zvířata. Věří v sílu myšlenky, zajímá se o věci, které přesahují hranice lidského chápání, zároveň je ale úplně normální ženská, která řeší běžné starosti denního života, zejména klasický rébus zaměstnané matky – jak vedle práce mít dost času i na své dva syny, třináctiletého Andreje a jedenáctiletého Dalibora. Jejím domovským divadlem byl dlouhá léta Činoherní klub, před dvěma lety ale dala před jistotou pevného angažmá nejistotě volné nohy.

Jan Přeučil: „Život se musí prožívat naplno“

Jan Přeučil: „Život se musí prožívat naplno“Při pohledu na herce Jana Přeučila se nechce ani věřit, že letos v únoru oslavil už pětasedmdesáté narozeniny. On sám si věk nijak nepřipouští. „Byly to narozeniny jako každé jiné a doufám, že bude i mnoho dalších,“ říká s úsměvem. Snaží se žít život naplno a platí to i pro jeho hereckou profesi – tomu, že by se chystal do hereckého důchodu zatím nic ani trochu nenaznačuje – jeho hlas je stále slyšet v dabingu, hraje v divadlech, učí nové adepty herecké profese na herecké škole v Banské Bystrici a se svou ženou Evou Hruškovou provozuje divadlo pro děti, s nímž objíždí štace po celé České republice.

Dagmar „Dasha“ Sobková: „Když zpívám, jsem šťastná“

Dagmar „Dasha“ Sobková: „Když zpívám, jsem šťastná“Sympatická drobná tmavovláska s obrovskýma očima skrývá ve svém drobném těle velký hlas. Karel Gott, kterému zpívala (a dodnes ráda zazpívá) vokály, o ní prý měl prohlásit, že takový talent, jako je ona, se rodí jednou za sto let. „Všichni mi to pořád omílají, jak četli, že to Karel řekl, ale já o tom nic nevím,“ směje se. Její jméno se stalo známým hlavně ve světě muzikálů – za roli Máří Magdalény v obnovené verzi muzikálu Jesus Christ Superstar v Hudebním divadle v Karlíně dokonce získala cenu Thálie za rok 2010 v kategorii muzikál. „Samozřejmě mě moc potěšila, ale měla jsem z ní i trochu zvláštní pocit. Pořád jsem se považovala za zpěvačku, která účinkováním v muzikálech fušuje do řemesla opravdovým hercům – a najednou mi tato cena přisoudila statut muzikálové herečky,“ říká s úsměvem při rozhovoru v kavárně Hudebního divadla v Karlíně před představením Vražda za oponou, kde hraje roli Georgie Hendricks. S nástupem nové sezóny pak bude na karlínském jevišti zářit v titulní roli muzikálu Aida.

Veronika Freimanová: „Z vrásek si vrásky nedělám“

Veronika Freimanová: „Z vrásek si vrásky nedělám“Jako malá snila o tom, že bude baletkou, nakonec ale život rozhodl jinak. „Myslím, že jsem k tomu neměla žádné předpoklady, ale přišlo mi to jako největší sebevyjádření, jaké může být,“ říká s úsměvem. Navíc se ukázalo, že má růstovou srdeční vadu, takže na balet musela zapomenout. Jako baletka by ale dnes už byla v baletním důchodu. Jako herečka má stále práce dost. „V tom jsme na tom my herečky lépe i než zpěvačky – nemusíme nosit do sedmdesáti podkolenky a tvářit se, že jsme stále mladé, protože nám kynou role maminek, babiček, prababiček a čarodějnic. Tak, jak stárneme, stárnou i naše role, je to zkrátka přirozený běh života a je to moc fajn,“ říká Veronika Freimanová. Ona sama patří k těm herečkám, kterým se podařilo přejít plynule od dětských rolí princezen přes role mladých žen k rolím maminek a babiček.

Miroslav Vladyka: „Na volné noze je mi fajn“

Miroslav Vladyka: „Na volné noze je mi fajn“Zamlada jezdil závodně divokou vodu. I hraní divadla k tomu trochu přirovnává. „Jako herec jsem neměl ani v začátcích skoro nikdy trému – ta chvíle těsně před tím, než člověk vyleze na jeviště před diváky mi vžydcky připomínala čekání na start na divoké vodě. Člověk se těší a zároveň má trochu strach, protože ví, že si může snadno natlouct hubu,“ říká herec Miroslav Vladyka. Ke sportu a k pobytu v přírodě má blízko dodnes. Rád vyrazí s partou kamarádů pod širák, v Praze zase, když to počasí aspoň trochu dovolí, jezdí skoro všude na kole. Z Vinohrad, kde bydlí, to má všude blízko. I do práce – ať už do Hudebního divadla v Karlíně, kde hraje v představení Včera tě zabiju, do Rokoka, do „Ábíčka“,Ypsilonky nebo do Divadla Na Jezerce. Všude působí jako host – relativní jistotu stálého angažmá opustil už před devíti lety a pustil se do nejisté existence „na volné noze“. A nelituje toho.

Filip Blažek: „Do ženění se neženu“

Filip Blažek: „Do ženění se neženu“Pro práci před kamerou byl dlouhou dobu zaškatulkován v kategorii romantických „hezounů“ – ukázal se tak ve filmové pohádce Nesmrtelná teta a od té doby už mu tenhle šuplíček zůstal. Na jevišti přitom už mnohokrát dokázal, že jeho herecký rejstřík je mnohem širší a že má i jiné herecké devizy, než jen pohledný obličej a dlouhé blonďaté vlasy. Před kamerou to ale nějakou dobu to trvalo. „Když už si vás filmaři nějak zařadí, je těžké to změnit. Tady u nás je navíc zakořeněný nějaký podivný stereotyp, že blonďáci musí hrát ty klaďase a záporáci musí být tmavovlasí,“ říká. Proto možná mnohé překvapil v roli „rebela“ Adama v komediálním seriálu Přešlapy na TV Prima. Seriál skončil loni na podzim, teď ho Prima nasadila znovu. „Až mě překvapuje, kolik lidí mi říká, že se na to s chutí dívá, přestože to dávají pozdě v noci, a že je to baví ještě víc než když to viděli poprvé,“ říká Filip Blažek. Trochu unaveně, protože má právě za sebou poměrně pracovně vypjaté období. Patří do něj i zkoušení role Juliána v představení Včera tě zabiju, které mělo v listopadu premiéru v Hudebním divadle v Karlíně.

Ondřej Brzobohatý: „Dělám jen to, co mě baví“

Ondřej Brzobohatý: „Dělám jen to, co mě baví“Národ si ho poprvé pořádně všiml jako moderátora první série reality show Česko hledá Superstar. Pro něj to byl přitom jen takový zajímavý a dobrodružný profesní odskok od skládání hudby, kterému se věnuje ze všeho nejraději. „Mám zkrátka štěstí, že mi do cesty přichází různé zajímavé nabídky“ říká Ondřej Brzobohatý. Šťastná shoda okolností mu přinesla i možnost uplatnit herecké geny, které podědil po svých rodičích – herci Radoslavu Brzobohatém a herečce Haně Gregorové. V Hudebním divadle v Karlíně účinkuje hned ve dvou představeních – jako Herodes v muzikálu Jesus Christ Superstar a jako detektiv Frank Cioffi v muzikálu Vražda za oponou.

Pavla Břínková: „S návratem do Karlína jsem váhala“

Pavla Břínková: „S návratem do Karlína jsem váhala“Ve světě operety patří k hvězdám první velikosti a prosadila se i ve světě „moderní operety“, jak by se s trochou nadsázky daly nazvat muzikály. Původně přitom Pavla Břínková mířila k poněkud odlišné, i když příbuzné disciplíně – na konzervatoři studovala operní zpěv. K operetě a muzikálu, které se pro ni staly osudnými, ji nasměrovala náhoda – v šestém ročníku na konzervatoři zašla na konkurz do sboru na muzikál West Side Story – a byla z toho nakonec hlavní role a angažmá na dalších 21 let, kdy šla z jedné velké role do druhé. Karlín se tak pro ni stal částí Prahy, s níž byl po dlouhá léta její život výrazně spojen – přestože tu nikdy nebydlela. „Měla jsem nějakých osmnáct představení do měsíce, do toho zkoušky na další představení – byla jsem tu pečená vařená,“ vzpomíná Pavla Břínková. Jednadvacetileté angažmá nakonec skončilo bolestným rozchodem, z něhož se dlouho vzpamatovávala. „Bylo to dost ponižující,“ vzpomíná.

Barbara Nesvadbová: „Riegrovy sady byly místem mých dětských her“

Barbara Nesvadbová: „Riegrovy sady byly místem mých dětských her“Šéfredaktorka české mutace luxusního dámského časopisu Haarper´s Bazaar, spisovatelka Barbara Nesvadbová, popírá svou existencí vtipy o „blbých blondýnách“ a také mýtus, že když příroda nadělí ženě krásu, obvykle jí neobdaří příliš velkou inteligencí. Je krásná, je blondýna – a je zatraceně chytrá. Taky ráda provokuje – lehce extravagantním vzhledem, svou občasnou prostořekostí i svými knihami, ve kterých dělá podle mínění některých z žen až příliš velké potvory a z chlapů až příliš velké pitomce. Ona sama ale proti chlapům nic nemá – i když se v běžném životě obejde bez nich. Poté, co se před šesti lety rozpadlo její bulvárem ostře sledované manželství s někdejším ministrem Karlem Březinou, do jejího života žádný muž nastálo nevstoupil. „Vyměnit žárovky zvládnu. A na kohoutky mám souseda Martina,“ říká s úsměvem. S dcerou Bibianou žijí v domě za Prahou, kam se Barbara Nesvadbová přestěhovala po smrti otce, nestora české sci-fi Josefa Nesvadby, z rodných Vinohrad, kde prožila přes třicet let života. Dodnes na ně vzpomíná – s láskou i smutkem zároveň. „Bydlelo se nám tam skvěle - vysoké stropy, velká okna, park. Byla jsem tam doma. Dodnes občas zapomenu a uvedu jako adresu Chopinku. Nikdy jsem neplánovala se přestěhovat jinam,“ vzpomíná. „Když ale táta zemřel, vzala jsem mámu, Bibi a psa a odjeli jsme. Napořád.“


Strana:  1 2 3   další »