Tak trochu jiná dílna

„Petře, ukaž Honzovi, jak to má dělat,“ úkoluje ředitelka chráněné dílny A Mano ukryté ve čtvrtém patře jednoho z domů v Chelčické ulici, jednoho ze zdejších zaměstnanců. Petr se pouští do práce, Honza ale tak úplně nechápe, co mu to předvádí.

Pod vedením mistrové, která včas přispěchá na pomoc, se ale i on nakonec zorientuje a zapojí se do práce. Jejím výsledkem budou trofeje pro golfový klub v Hostivaři, který si jich objednal celých pět stovek kusů. Ve vedlejší místnosti zatím další tři pracovníci vytváření sošky z keramické hlíny. Petrova tvář a podsaditá postava prozrazuje, že musí překonávat handicap Downova syndromu. Své břímě v podobě mentálního handicapu, občas kombinovaného i s nějakým fyzickým postižením, mají všichni, kdo tu pracují.

Chráněná dílna A Mano, což v překladu znamená ručně, nabídla těmto lidem, pro které jinak sehnat práci nesplnitelným snem, příležitost k pracovnímu uplatnění. Její umístění je příznačné – v přízemí téhož domu sídlí Odborné učiliště pro žáky s více vadami. zaměstnanci chráněné dílny A Mano jsou jeho čerstvými či „odrostlejšími“ absolventy. Byla to koneckonců právě snaha zajistit těmto lidem, kteří se přes svůj intelektový a mnohdy i fyzický handicap naučili svýma rukama něco vytvářet (učí se tu budoucí keramici, obuvníci, tkalci či pomocní zahradníci), větší šanci uplatnit tyto své nabyté schopnosti na trhu práce. Duší projektu, který dnes zaměstnává dvanáct lidí s mentálním nebo kombinovaným postižením, je Daniela Prokopová, která má za sebou dvacet let práce ve zmíněném učilišti na pozici výchovné poradkyně. A této práci se vedle vedení chráněné dílny věnuje dodnes. „Na této pozici mám na starosti i budoucí uplatnění našich žáků – a to bylo postupem času stále komplikovanější. Ubývalo pracovních příležitostí, kde by se tihle lidé mohli uplatnit, s příchodem krize se pak situace ještě více zhoršila. Lidé s handicapem byli první, kterých se firmy snažily zbavit,“ objasňuje, co ji vedlo k nápadu založit chráněnou dílnu. „Třeba Petr pracoval dříve na otevřeném trhu práce jako skladník, nakonec ale také přišel o práci,“ dodává. Mnozí absolventi o práci nezavadili vůbec. Přitom řada postižených o práci stojí - a potřebují ji, může se pro ně stát důležitým mentálním stimulem, který jim nedovolí uzavřít se do sebe a „hnít“ doma. „Někteří, pokud nemohou vykonávat nějakou smysluplnou činnost, snadno upadají do takové letargie, že vydrží celý den jen sedět u televize, což s sebou časem nese i další zdravotní problémy. Takový člověk pak rychle chátrá mentálně i fyzicky. A pokud do takového stereotypu upadnou, už je těžké je z něj dostávat ven,“ vysvětluje Prokopová.

Svět plný překážek

Celá věc má ale i druhou stránku – zaměstnat mentálně postiženého znamená pro zaměstnavatele řadu komplikací. Vytvoření místa pro člověka s postižením s sebou totiž nese určitou zátěž pro zaměstnavatele – musí přizpůsobit práci a pracoviště omezeními, která s sebou nese míra a typ postižení daného pracovníka. U mentálně postiženého adepta na zaměstnání je třeba také počítat s tím, že jeho nástup do práce neproběhne úplně jednoduše, nestačí mu ukázat jeho pracovní místo, stručně ho seznámit s náplní práce a pak ho ponechat svému osudu, zapracování trvá podstatně déle. A ani pak nemůže být „bez dozoru“. „Navíc tito lidé mají většinou i řadu různých přidružených zdravotních problémů, takže jsou mnohem častěji nemocní nebo běhají po lékařských vyšetřeních, obtížně se vyrovnávají s náhlými změnami pracovní náplně či situace ve firmě – jakékoli vybočení ze zajetého řádu, na který jsou zvyklí, je psychicky rozhodí,“ vysvětluje Daniela Prokopová. Proto se rozhodla jít cestou chráněné dílny, která nabídne těmto lidem vstřícné prostředí, jež bude brát ohledy na jejich specifické potřeby.

Tak trochu jiné podnikání

Pro svůj nápad získala podporu u svého manžela, který se do projektu ochotně zapojil. „Já vedu celý projekt po organizační stránce, manžel zajišťuje účetnictví a vše kolem mezd,“ říká Daniela Prokopová. Kromě dvanácti zaměstnanců s postižením zaměstnávají na plný úvazek i mistrovou, která dohlíží na jejich práci a navádí je správným směrem. Pro Danielu Prokopovou znamená provozování chráněné dílny zatím spoustu práce za minimální mzdu, pro jejího manžela pak práci konanou čistě „z dobroty duše“, bez nároku na jakoukoli materiální odměnu. „A když jdeme nakoupit materiál pro dílnu, sáhneme doma do kasičky,“ konstatuje Daniela Prokopová s úsměvem.

Provozování chráněné dílny zkrátka nelze považovat za standardní podnikání. Zatím z ekonomického hlediska své zakladatelce víc bere, než dává – a ani tehdy, pokud se povede rozjet provoz natolik, aby si na sebe vydělal, jí nepřinese žádné lukrativní příjmy. Snahou samozřejmě je, aby se dílna stala ekonomicky soběstačnou a mohla dlouhodobě fungovat, ani tak se však neobejde bez dotací. „Kvalita výrobků se od počátku našeho fungování prudce zlepšila, dnes řada výtvorů našich zaměstnanců snese srovnání s výrobky skutečných profesionálů – jsou šikovní a snaží se,“ říká o svých pracovnících Daniela Prokopová. „Samozřejmě ale máme zvýšenou kazovost, řada výrobků se nepovede. Musíme také mnohem častěji zařazovat přestávky a podobně,“ vysvětluje specifika chráněné dílny Daniela Prokopová. Na rozjezd dílny přispěl dotací Úřad práce, který také přispívá na její provoz. „Samozřejmě se ale co nejvíc prostředků získat formou zakázek a prodeje našich výrobků, dáváme ven stánek, snažíme se shánět zakázky na keramickou výrobu a máme tu také stroj na tamponový tisk, takže můžeme nabídnout potisk zapalovačů, propisek, keramiky, lahví a podobných propagačních předmětů,“ říká Daniela Prokopová. Zajistit pro výrobky z chráněné dílny odbyt není ale nijak jednoduché. „Snažíme se oslovovat firmy, ale úspěch není velký,když už se něco povede, je to jednorázová zakázka, žádná pravidelná spolupráce,“ posteskne si Daniela Prokopová. Přesto zůstává optimistkou. „Že začátek bude těžký a že se nám nepohrnou hned zakázky a lidé nám nebudou trhat ruce, s tím jsme počítali, věříme ale tomu, že se nám podaří se prosadit,“ říká s úsměvem. Pokud by se snad mezi čtenáři Region revue našli dobrodinci, kteří by chtěli podpořit provoz chráněné dílny A Mano, dozví se více informací na www.a-mano.cz nebo na e-mailu a-mano@email.cz.