Plastici míří na Žižkov
Legenda českého undergroundu The Plastic People Of The Universe pokřtí 14. prosince v žižkovském Paláci Akropolis své nové CD NON STOP OPERA.
Křest i CD chce skupina věnovat nedávno zesnulému Ivanovi „Magorovi“ Jirousovi, jehož CD „Magorovy labutí písně“ bude na koncertě také premiérově uvedeno.
Od vydání živého alba Live v roce 1997 uběhlo takřka 15 let, během kterých se ve skupině událo několik zásadních změn. Tou nejpodstatnější bylo v roce 2001 úmrtí jejího zakladatele a do té doby výhradního autora repertoáru Mejly Hlavsy. Kapela se rozhodla pokračovat dál a před dvěma lety spatřila světlo světa nová nahrávka Maska za maskou, která vznikla v autorském okruhu všech členů kapely. CD bylo veřejností i kritikou velice dobře přijato a vysoce ceněno. Část současného repertoáru dosud tvoří i písně ze starších období skupiny, Plastici se rozhodli zachytit současnou tvář nejen nových, ale i starších skladeb. Vznikla tak kolekce, která obsahuje jak písně ze samého prvopočátku skupiny (kolem období nahrávky Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned /1974/), přes zapadlou desku Líně s tebou spím /2004/ až po poslední opus z roku 2009. Název nahrávky NON STOP OPERA symbolizuje „nekonečné turné“, na němž kapela – s menšími či spíše většími výkyvy – za svou více než čtyřicetiletou historii pobývá. Týž večer bude zároveň uvedeno CD Magorovy labutí písně, , které Ivan Jirous osobně pro vydavatelství Guerilla Records načetl a které obsahuje komplet všech 183 básní ze stejnojmenné sbírky.
The Plastic People Of the Universe vznikli v roce 1968, založil je mladý baskytarista Milan „Mejla“ Hlavsa, dalšími členy byli Michal Jernek (zpěv, klarinet), Jiří „Přemysl“ Števich (kytara) a Josef Brabec (bicí); o několik měsíců později byl Brabec nahrazen Pavlem Zemanem a ke skupině se přidal kytarista a klávesista Josef Janíček. Manažerem a uměleckým vedoucím skupiny se stal český kunsthistorik a kritik Ivan Martin Jirous, řečený Magor. V začátcích byli „Plastici“ ovlivněni zejména americkými Velvet Underground, Captainem Beefheartem či Frankem Zappou. Právě podle Zappovy písně Plastic People si dali svůj název. Skupina se nedala přimět k ústupkům a kompromisům z tehdejším režimem. Roku 1973 nebyl Plastikům přiznán profesionální statut, čímž prakticky ztratili možnost legálně veřejně vystupovat. Systematická perzekuce vyvrcholila v roce 1976 uvězněním několika členů. Skupina opozičních intelektuálů v čele s Václavem Havlem zorganizovala kampaň na jejich podporu a propuštění, která vyvrcholila v lednu 1977 Chartou 77. Tak se stala rock´n´rollová skupina podnětem k semknutí demokratické opozice všech směrů, jaké nemělo v tehdejších komunistických zemích obdoby. V roce 1982 byl jeden z členů kapely, Vratislav Brabenec, donucen Státní bezpečnosti v rámci akce Asanace emigrovat. Od té doby už kapela nevystupovala vůbec a tvořila pouze „studiový“ materiál. Po roce 1989 se Plastici sešli až v roce 1997 na přání Václav Havla u příležitosti dvacátého výročí Charty 77. Na tento koncert navázalo několik koncertních turné v České republice i v zahraničí. Koncertování však nakonec přerušilo vážné onemocnění frontmana Milana Hlavsy. Po Hlavsově smrti vystoupili zbývající muzikanti na žádost Hlavsovy vdovy na oslavě Hlavsových nedožitých padesátých narozenin. Pak začala kapela znovu působit, v současné době každoročně odehraje několik desítek koncertů v České republice i v zahraničí. Od roku 2007 vystupuje v Národním divadle v Praze před a po představení hry Toma Stopparda Rock´n´roll, která pojednává mimo jiné o osudech disentu a kulturního undergroundu v totalitním Československu a kapela Plastic People je v ní několikrát zmiňována.
Formát pro tisk