„Vlčí děti“ na Vinohradech?

Až teď prosákl na veřejnost případ podivné rodinky žijící v hodně stroze zařízeném (nebo spíš nezařízeném) bytě na Vinohradech.

Případ rodičů, kteří chtěli své děti podle svých slov „chránit před zlým světem“ natolik, že jejich existenci utajili nejen před úřady, ale i před vlastními příbuznými, a děti nepoznaly nic než čtyři stěny svého domova, se začal odvíjet už v dubnu. „V zájmu sociálně právní ochrany nalezených dětí městská část Prahy 2 neinformovala veřejnost, ale podnikla všechny důležité kroky, které vedly k odebrání dětí rodičům a jejich předání do náhradní péče,“ píše se v oficiální zprávě radnice Prahy 2 na vysvětlenou, proč případ tak dlouho unikal pozornosti médií.

Do bytu v činžovním domě na Vinohradské ulici tehdy přijeli policisté – původně dorazili řešit partnerskou roztržku. „Jelikož se jednalo o takzvaný holobyt, zajímali se policisté také o okolnosti týkající se dvou nezletilých dětí, které se v domácnosti taktéž nacházely,“ informuje mluvčí pražského ředitelství Policie České republiky Tomáš Hulan. Oněmi nezletilými dětmi byli dva chlapci – jeden ve věku jednoho a půl roku, druhý ve věku tří let. Když se muži zákona začali zajímat o to, jak je to s dětmi a v jakém prostředí vyrůstají, zjistili, že děti vlastně oficiálně neexistují – narodily se doma a rodiče jejich existenci nijak neoficializovali. Nepřihlásili je na matrice, děti neměly rodný list. „Případ okamžitě začali prošetřovat kriminalisté druhého policejního obvodu, kteří zjistili, že děti po celý svůj život neopustily předmětný byt, nikdy nebyly u lékaře ani například k očkování,“ popisuje Tomáš Hulan. Navíc děti podle znaleckých posudků v „holobytě“ neměly ani hračky a vykazovaly známky sociální deprivace. Média je překřtila na „vlčí děti“ – podle termínu používaného pro děti vyrůstající v extrémní sociální izolaci, termín byl původně určen pro děti, které vyrostly mimo lidskou společnost. Poprvé byl použit v souvislosti s indickými dívkami Amalou a Kamalou, které nezjištěným způsobem přišly o rodiče a vyrostly od útlého věku v džungli mezi vlky. Pojem se pak začal používat i pro další případy deprivovaných dětí, přestože nevyrostly mezi vlky – dětí, které vyrostly bez rodičovské lásky, izolovaných od okolního světa, zavíraných rodiči do sklepů, týraných, zneužívaných, dětí bez dětství. V práci Diagnostika a reparabilita psychické deprivace Jarmily Koluchové je popsán případ z československa 60. let: Matka dvojčat brzy po porodu zemřela, děti skončily v kojeneckém ústavu, Otec se pak znovu oženil a děti si vyžádal zpět do své péče a s celou novou rodinou se přestěhoval na předměstí malého města, kde je nikdo neznal. Někteří sousedé vůbec nevěděli a někteří jen tušili, že v rodině kromě čtyř starších dětí žijí i oba chlapci. Chlapci žili stále o samotě v nevytápěné komůrce, izolováni od vnějšího světa, často byli na dlouhou dobu zavíráni do sklepa a krutě biti. Starší sourozenci nesměli s dvojčaty mluvit ani si s nimi hrát. Koncem roku 1967 byli oba chlapci odebráni z rodiny tři měsíce poté, kdy se o ně začaly příslušné instituce zajímat, čemuž však matka velmi bránila. Několik dnů dokonce strávili ve školce, kam byli přivezeni na vozíku, neboť přesto, že jim bylo již víc než sedm let, udělali s obtížemi jen několik krůčků a v botách neuměli chodit vůbec. Po odebrání z rodiny byly obě děti hospitalizovány pro těžkou křivici. Ještě půl roku po odnětí z rodiny se děti mezi sebou dorozumívaly mimikou a gestikulací, podobně jako mladší batolata. V osmi letech se jejich mentální věk pohyboval na úrovni čtyřletých dětí.
Je otázkou, jak to bylo v případě „vlčích dětí“ z Vinohrad. Zda s nimi rodiče „jen“ nechodili ven a jinak se jim věnovali nebo zda děti vyrůstali skutečně jako „vlčí děti“.Zvláštní je, že o děti ve chvíli, kdy se o ně začaly zajímat úřady, ztratili rodiče zájem – v rozhovoru pro tn.cz (ze strany matky dost podivném) matka dětí řekla, že bude lepší, když zůstanou u příbuzných, aby se s nimi mohli stýkat. Pikantní je také to, že podivná rodičovská „dvojka“ má ještě třináctiletou dceru – tu už ale zhruba osm let vychovávají prarodiče. U prarodičů skončili poté, co se úřady dozvěděly o jejich existenci, i její dva sourozenci. Podle Marty Konvičkové, vedoucí oddělení sociální prevence a sociálně právní ochrany dětí Prahy 2, jsou v současné době děti v náhradní rodinné péči a jejich vývoj (který byl zanedbaný) a prospívání jsou dlouhodobě sledovány.
Rodiče teď mají na krku obvinění z týrání dětí. „Na základě výsledků zadaných znaleckých posudků převzali prošetřování tohoto případu v polovině září kriminalisté krajského ředitelství. Ti počátkem října obvinili oba rodiče z trestného činu týrání svěřené osoby a podali podnět k uvalení vazby, který byl soudem akceptován. V případě odsouzení hrozí obviněným trest odnětí svobody až na dvanáct let,“ informuje mluvčí pražské policie Tomáš Hulan.