Vrch husitům zaslíbený

Protáhlý vrch, který odděluje Karlín a Žižkov, má za sebou slavnou minulost. Právě na něm se 14. července 1420 odehrála jedna z hlavních bitev husitských válek – bitva na Vítkově. Ta byla první velkým střetnutím husitů s křižáckými vojsky a skončila vítězstvím husitů. Na jeho památku se pak Vítkov začal nazývat také Žižkův vrch. Na tuto slavnou minulost upomíná monumentální jezdecká socha Jana Žižky umístěná na vrchu před Národním památníkem – toho času je však v rekonstrukci, skrytá pod lešením.

Kdysi dávno byl vrch Vítkov zcela zarostlý hustým lesním porostem. Při jeho osídlování byly lesy mýceny a Karel IV. tu nechal založit vinice. Hodně vinic patřilo duchovenstvu a měšťanstvu, jedním z majitelů byl také pražský konšel Vítek z Hory, po kterém vrch Vítkov dostal své jméno. Vinice jsou však už dávno minulostí - většina jich byla zničena za třicetileté války. Po vpádu pruských vojsk roku 1757pak zůstala až do 30. let 19. století zůstala celá severní strana vrchu úplně holá. Pak dostal někdo nápad osázet tento svah ovocnými stromy, těm ale podnebí severního svahu moc nesvědčilo. Nakonec byl i severní svah zalesněn.
Dnes je vítkovský park ojedinělou plochou zeleně - je doslova ostrovem přírody v srdci velkoměsta. Na svazích zarostlých stromy a křovisky se daří králíkům, sojkám, veverkám. V dnes již vypuštěné vodní nádrži, která je na žižkovské straně, kousek nad vojenským muzeem, se v dobách dětství autora tohoto článku proháněly čolci, žáby a užovky. Dnes už bohužel přišli tito tvorové o své útočiště. Kromě „divoké přírody" se může Vítkov pochlubit i jinými atrakcemi - vyhlídkovou restaurací při Národním památníku, tenisovým i fotbalovým hřištěm a připravuje se zřízení kavárny s galerií. Při úpatí byla v trase zrušené železniční trati nedávno otevřena cyklostezka spojující oblast Bulhara s Krejcárkem (viz rubrika kauza v tomto čísle).
Podle radnice Prahy 3 však je unikátní pražský park stále veřejností opomíjený - prý za to může špatná dostupnost. Ve hře je nyní myšlenka monstrózní stavby - obří visuté lávky, která by propojila vzdušnou čarou Vítkov a park Parukářka. Při pohledu od Vítkova směrem k Parukářce si lze dost těžko takovou stavbu představit ve skutečnosti - přece jen oba vrchy dělí pár desítek metrů. Ze žižkovské strany je přitom dostupnost vcelku bezproblémová - od Vojenského historického ústavu od křižovatky Husitské a Trocnovské ulice, od Bulhara se dá dokonce krásně přejít rušná Husitská po přemostění pro kola a pěší. Další přístup je od Tachovského náměstí a od Ohrady. Mnohem větší problém s přístupností Vítkova mají Karlínští. Ti musí buď obejít vrch Trocnovskou na Žižkov a vydat se na něj od vojenského muzea nebo projít z Pernerovy ulice tunelem pro pěší na žižkovskou stranu a začít na Vítkov šplhat od Tachovského náměstí. V minulosti vedlo také od úpatí až na vršek Vítkova sice zchátralé, ale funkční schodiště, které se nacházelo zhruba na úrovni Lyčkova náměstí - z něj už však jsou dnes jen pobořené zbytky, kousek dole u úpatí a kousek nahoře u vrcholku, mezi tím je jen strmý svah zarostlý divočinou. V hlavách architektů se proto objevily už i úvahy zlepšit přístup na Vítkov z karlínské strany - lanovkou, věžemi s mosty, tunely či výtahem.

Formát pro tisk